Rozšířené hledání} Informace o členství Kontaktní informace Seznam uživatelů Kalendář Spřátelené weby Honda-club.cz Přihlásit se k emailu
[2]
Linka Uživatelské skupiny Linka Galerie avatarů Linka Kdo je online Linka
Linka Jak se stát členem klubu Linka Stáhnout stanovy sdružení Linka Výhody pro členy klubu Linka
  Články
 
  Příběh skalního hondaře, aneb 10 let s háčkem | 1. část
  Sekce: Můj příběh
  Zaslal:  18.1.2015 , 20:38
   
AUTOR: Jirka1
2 háčka
Založen: 19.10.2007
Články: 5
Komentáře: 0

Hodnocení: 5.00/5.00 [1]

Technika Jak na to Klub Srazy a výlety Novinky a historie Partneři Můj příběh

   Článek  Strana 1 z 1
  
Jak jsem se dostal k Hondě?.......


Psal se zhruba rok 2000. Tehdy jsem měl rok po vojně a sem tam, když mě kamarádi někam vzali svými auty, nebo mi ho někdo půjčil a mohl jsem se projet, zatoužil jsem také po svém vlastním. Našetřeno jsem měl však jen pár tisícovek, což nestačilo ani na rezavou škodu 105. Řidičák byl už tři roky v peněžence, ale nejezdil jsem! Otec mě tu a tam nechal řídit jeho Forda Sierru, na kterou byl náležitě pyšný a která vypadala jako nová. Tyto jízdy však probíhaly ve stresu. Interiér byl zaplněn vzteklými poznámkami a časté zásahy do řízení mi taky moc sebevědomí nepřidaly, ale nikdy bych mu to neměl za zlé.

Tehdy jsem pochopitelně fandil fordu a pak ještě fordu ... Jak by také ne... modrý liftback osazen motorem 1,8 karburátor o výkonu 64 kilowat pod vedením hlavy rodiny plavně vyjížděl oblouky a táta s ním předváděl "sportovní" jízdu řezáním zatáček. Často zaznívala slova jako "sto koní!!!!" nebo " to by děda koukal, kdyby se toho dožil!"... Na pravidelných cestách za mým prarodičem byl otec ve svém.... evidentně!

Léta plynula a já se pomalu dostával na okraj společnosti. Vlastnit auto pro mne byla spíš už otázka normálnosti, než nutné potřeby. Řešil jsem tehdy spíše dvouplášťové hliníkové ráfky a počty převodů na svém "horáči". Okamžik vstupu do pohodlného života se však nezadržitelně blížil. Po několika nejistých záchvěvech něco koupit, kdy jsem byl ještě poučen tatíkem... (nespěchej, však najdeš lepšího žigula...) se mi v roce 2002 vdala sestra a jako svatební dar dostala se švagrem po jeho rodičích malé černé auto se stříbrným znáčkem na kapotě. Brali mě a zbytek naší rodiny často na výlety. Tenkrát ještě neměli děti a ani psa, takže já, brácha a máti jsme se dozadu pohodlně vešli. Nebo já nevím... koukal jsem radši přes rameno na otáčkoměr a poslouchal sportovní zvuk výfuku s větrem ve vlasech, co se do kabiny dral staženým předním okýnkem v jedněch ze dvou dveří, co auto mělo. Společné výlety mojí generace mě tak popostrčily zase blíže touze po vlastním voze. Zlom nastal až v roce 2003, kdy jsem na podzim již necelý rok pracoval v DPmHK jako řidič a mé finanční možnosti se zlepšily. Už jsem nemínil čekat na schválení otcem při mé nerozhodnosti a vzal si půjčku 70 tisíc korun od České spořitelny. Jezdili jsme opět po výletech se sestrou, švagrem Milanem a zbytkem rodiny nověji i po bazarech. Vyzkoušeli jsme pár aut. Hondy nebyly prakticky k mání. Tak jsem koukal na jiná auta. Nakonec mi nabídl strýc svou zánovní Felicii kombi 1.3 karbec a dal mi 100korunu, ať si uděláme výlet do myčky - že lepší než kupovat auto z bazaru a jistě se prý pak lépe rozhodnu, až bude auto umyté.


V myčce s Felicií kombi 27. 9. 2003 -16h



Těch zbylých 30 tisíc, že mu doplatím později, když mám na dřevo zatím jen těch 70 tis. Plácli jsme si a já byl natěšen. Auto ale nebylo hned k mání, tak jsem mohl ještě přemýšlet. Zvědavost mi nedala a ještě ten den jsem obšlapoval se švagrem bazar na Horkách u Čáslavi Peugeot 405 1,9 Gri.


Pohled, který rozhodl o mém prvním autě 27. 9. 2003



Po projetí několika aut jako Ford Escort, Fiesta jsem zabrousil mezi francouze...


Auto bylo sice větší, než jsem požadoval, ale v šedohnědé metalíze vypadalo opravdu zajímavě. Následovala projížďka, pár chvil mé typické nerozhodnosti doplněných větami jako: nekupuješ barák, je to jen 59 tisíc a podpis infarktové smlouvy o závadách roztřesenou rukou. Vznášel jsem se! Cestou po place, již v mém autu a s efektním praskáním štěrku, jsem vyplul z areálu bazaru Berd. Že bude strýc naštvaný se dalo čekat. Zrovna se totiž vrátil se svým bratrancem a už ve vratech si nemohl nevšimnout stojícího "cizího" vozu na dvoře. Zpoza okna kuchyně jsme ten němý film pozorovali. Vidím to jako dnes. Haubna šla hned nahoru a mezitím co jeden stál a vejral do motorového prostoru, tak druhej z nich nemeškal a zmizel za řidičovými dveřmi. Potom už bylo jen slyšet snahu startéru..... Naneštěstí byl zařazen kvalt a typuji, že nejspíš strýcovi asi sklouzla ze spojky letitá, rozbředlá, kožedělná sandále, ve kterých chodil snad i spát se psem, auto sebou totiž prudce trhlo a čéšky jeho zadumaného sekundanta byly zatlačeny silou lva! To bylo později prokázáno i jeho otiskem v místě kolen. S peugeotem jsem pak pojezdil několik diskoték, kdy jsem doléval vodu do chladiče z přilehlých záchodů, několikrát byl na rande, zahrál si i v našem amatérském filmu a chtěl jsem ho i vyměnit za jeho silnější verzi.
Na tu jsem se jel i podívat do Prahy na inzerát. Auto bylo krásné, ale mělo své vady a tak jsem ho nakonec nevzal.



Peugeot 405 Mi16 mně nedal nějaký ten pátek spát. Praha 24. 5. 2004


.....na to však nedošlo.


Bohužel nebo snad bohudík švagrovi, který mi jednoho dne volal, že chce odvézt motorku a zároveň své auto do HK, jsem usedl poprvé do jejich černého kočáru na liťácích borbet.

Každé auto má nějaký charakter a tady na mě dýchla jistá atmosféra, už jen když jsem vedle auta stál. Každý zvuk, každý prvek designu vyjadřoval slovo "honda". Po otevření dlouhých dveří sportovně střižené karosérie v elegantním černém laku, ještě dřív než jsem si uvědomil, jak propracovaný interiér tahle hračka má, na mě dýchla typická vůně tohohle Japonce, mísícího se s parfémem Ambipur – voyage. Nízká sportovní palubka, volant Momo, sedačky skoro na podlaze a krátká řadicí páka!


Honda v každém detailu, foto z roku 2007



Po usednutí vnímáte minimalistické pojetí všech ovládacích prvků. Jako byste seděli v autě pro panenky, nebo v nějakém pekelném ministroji, co se víc podobá motokáře než rodinnému autu. Zavírám za sebou dveře a ozve se zajímavé žblunchnutí... hmmm... pane!.... Vsunuji klíček do zapalování – auto je tiché a jakoby čeká na mě. Chytám silnější věnec sportovního volantu, vyšlapuji dlouhou spojku, vyvíjím tlak v prstech na otočení klíčkem..... Soustředím se skrz volant do kapličky s analogovými přístroji. Po levé straně otáčkoměr na konci červeně prošrafovaný s hodnotami 7 a 8 tisíc. V jednom okamžiku se odehraje více věcí charakterizujících tento vůz.
Po otočení klíčkem, který mimo jiné v porovnání s dnešními šperky vypadá velmi jednoduše, spustí startér.... Ozve se velmi přitažlivý zvuk ne-nepodobný startování vysokoobsahového motoru supersportovní mašiny, (asi na to měl vliv i instalovaný výfuk). Zvuk takový, že jen on sám samotný zaujme. Později, když jsem ji měl půjčenou, tak jsem pořád někde a kvůli něčemu startoval. Současně zavibruje celá palubka i interiér pod taktovkou dlouhozdvihové 1,6ky se 16ti hbitými ventily v hliníkové hlavě kryté černě matovaným víkem s přebroušeným nápisem Honda motor co.


Japonské hodinky – D16A6 - fotka z roku 2007



Otáčky se ustálily a v interiéru je slyšet jen decentní rychle taktující "cik, cik, cik, cik.....", jako šicí stroj! Popisovat by se to dalo všelijak, ale pocit je jediný.... vítejte na palubě Hondy civic 1,6i – 16v čtvrté generace.

Dostal jsem pár instrukcí, kromě toho ať si prošlápnu plyn a zkusím, kde zabírá spojka. Z Peugeota odkojené dolní končetiny udělaly svoji práci... Projevilo se to tak, že otáčky šly okamžitě nahoru, do poklidného sídliště Předměřic nad Labem zařvala Hondí šestnáctka a kola divoce prohrábla. Už nevím, co na mě tenkrát švára přes sklo ukazoval, ale na čele se mi objevil pot -tohle nebude jen tak!

Než jsem se stačil vzpamatovat, ozvalo se zabublání. Švára v sedle Kawasaki VN 1500 Meanstreak zařadil kvalt a rozjel se. Nebyl čas na přípravy. Rozkaz zněl jasně! Nesmím ho ztratit za žádnou cenu! Takže znovu ... spojka, neutrál a nyní již s chvějícími se prsty tlačím na klíček v zapalování. Opět superbikový zvuk práce startéru přetlačil kompresi čtyř válců uložených napříč v nízké ostré kapotě přede mnou a motor nelítostně předal slastné vibrace do interiéru. Volant mi vrní v rukách, řadím krátkým pohybem jedničku a v obavách otevírám přes lanko klapku sání. Roztočená honďácká jednotka posílá svými koníky přes přední borbety ostrý čumák dopředu. Svět jakoby se mi v tu chvíli proměnil v symfonii soukolí koleček a termodynamiky, která jednoduchým a přímočarým receptem potáhne s ultra lehkou hmotou při současném zakvičení pneumatik. Držím se volantu a mám pocit, že mě roztáhli navijákem na větroně. Auto doslova vypochoduje z podélného stání. Vóóóóóóóóóóuuuuuuuu to je žrádlo!!!..... :-O ............Úsměv))

Motor se roztáčí samou radostí a kolem brzdičů Nissin se čím dál rychleji míhají loukotě tohoto stroje. To vše za sytého pobrumlávání dvouhlavňového výfuku, doléhávajícího otevřeným okýnkem. Sotva se motor roztočí, řadím dvojku. Spojka chvíli nepobírá surový výkon, a když zabere, kola se zase jen prosmeknou a roztočená vačka z D16A6 potáhne motostrojem na čtyřech kolech jak rozezlená vychovatelka grázla za ucho!!! Pro tento uspokojující pocit mi v mysli rychle vzniklo trefné pojmenování: "jako na gumě"!

První zatáčka přišla záhy, ale motor byl rychlejší než moje ruce. Sotva jsem ji jen tak tak vybral, rychle jsem pospíchal za vedoucím téhle minikolony. Po několika stech metrech, cestou kolem Jednoty, přišly dva železniční přejezdy. Lehké brzdy..., civic se otřepal jako krabička sirek, trochu plynu... z výfuku zabublání a opět odpelášení z přejezdu jako na gumě...Charakter auta byl trochu žebřiňák, ale mě to bavilo. Civic si prozpěvoval krajinou, přes sklo řidiče byla vidět černá kapota s prolisem a na ní měnící se odlesky od stromů a nebe. Když přišla rychlejší zatáčka, auto jí proklouzlo, jako by se na ni těšilo už dopředu. Jízda byla velmi příjemná a inspirující. Ovládání všech funkcí šlo lehce a přesně. Když jsem se blížil k nějaké křižovatce, jen jsem tam loupnul páčku směru, vyrobenou s pověstnou japonskou precizností i smyslem pro miniatury, a oranžová sexisměrovka (rozuměno, že tak vypadala v rámci celku, když plnila svou funkci), vkusně zakomponovaná do geniálních tvarů černé karosérie, ukázala třeba cestu všem, kdo si chtěl nízký sportovní hatchback prohlédnout někde v klidu na parkovišti s ještě praskajícím motorem. Celé by se to dalo shrnout do věty: " jako by se s Kyklopem mazlil..."

Jízdu bych snad nebyl dobrovolně schopen ukončit, kdybychom nestavěli ve vilkové čtvrti, poblíž Hradecké Tesly, kde bydlela Milanova babička. Motorku si tam zavezl do garáže a já měl tak čas vylézt z vozu. Otevřel jsem dveře a hned mě udivilo jak je zem blízko. Nohou jsem prakticky nikam neprošlápl a po nahnutí směrem ven z vozu a nechtěnému otočení se za sebe, jsem spatřil zadní kolo! Nebylo na obvyklém místě vzadu pod autem, ale přímo za mnou! Seděl jsem jakoby mezi koly... předním a zadním, jako v nějaké F-jedničce!!!


Zadní kolo bylo prakticky za mnou.... Foto rok 2007



Po zbytek času čekání jsem už jen posedával na obrubníku kousek od auta a pozoroval ten kus nádherné techniky. Za nedlouho jsme pokračovali v jízdě, jen jsem seděl už na jiné sedačce. Úsměv

To bylo moje první seznámení s automobilovou produkcí značky Honda. S peugeotem jsem jezdil dál. Auto to bylo pohodlné a dokonce i slušně svižné, po tom co jsem v něm nakonec měnil motor, ale už jsem pokukoval a tajně přemýšlel o tom, že si jednou hondu stejně koupím a vždy, když švagr se sestrou přijeli na návštěvu, těšil jsem se nejen na ně... .

K prodeji pažouta nakonec došlo v létě roku 2004. Nebylo to špatné auto, ale honda byla prostě jiné kafe! Několikrát jsem se o tom mohl přesvědčit, když jsem jí měl půjčenou. I můj kamarád Miloš pocítil, že civic s relativně malým motorem zdatně zrychloval na jakýkoliv převodový stupeň. Dodnes si pamatuji, jak jsem mu auto hrdě půjčil a společně jsme obdivovali hondici, jak i na "pětku" vyloženě škubala autem při ťuknutí o pedál plynu v rychlostech kolem 50km/h. Než jsem však 405ku prodal, stihl jsem najít v novinách v ANONCI to, co jsem hledal...

Tenkrát ještě nebyl internet jediné médium při hledání vysněného kočáru a tyhle noviny jsem kupoval pořád. Ve sloupku stálo: "Prodám Hondu Civic 1,6 – 16v, rok 1989, červená, cena 23 000 Kč". To nebylo mnoho na rok 2004. Tyhle auta se tenkrát prodávaly ještě za nějakých 40 tisíc. Ihned jsem se s kamarády rozjel do Prahy omrknout auto na Černý Most. Auto tam stálo na benzínové pumpě a já, ačkoliv jsem viděl shnilý výfuk, rezaté lemy a nakonec i přiznanou jednapětkovou kastli, nebylo mi pomoci a chtěl jsem ji za každou cenu. Chtěl jsem mít to, co mi tak učarovalo a to, co jsem si vysnil. Zaplatil jsem peníze s tím, že jsem si ještě od kamaráda 3 tisíce půjčil. Autem jsem jel za krátko domů šťastný jako blecha! Měl jsem konečně svoje "Porsche!" A cesta zpět měla sportovní nádech.

Moje první vlastní honda - civic za 23 tisíc Kč. Rok 2004 (fotka je z inzerátu, co poslal majitel - už tenkrát stará)


Za krátko jsem ale přišel na to, že auto bere asi tak litr oleje na 200 kilometrů, při prošlápnutí plynu kouřilo z výfuku a kastle byla prorezlá skrz na skrz. Nechtěl jsem se jí vzdát, ale nedalo se nic dělat. Alespoň jsem měl štěstí, že ji koupil podobný mladý blázen jako já. Ten ani nechtěl auto vyzkoušet, prostě zaplatil 21 tisíc na střeše tehdejšího obchodního domu Carrefour v HK a odjel. No na vyblbnutí mu asi stačila. Měl jsem jí snad měsíc, maximálně dva a byl jsem rád, že to auto mám z krku. Když se pak prodal konečně i peugeot, sešla se mi doma hromádka 70 tisíc Kč. Byl srpen 2004 - léto v plném proudu a já už vyhlížel nový vůz. V nedalekém bazaru na výpadovce z Hradce do Třebechovic jsem našel za plotem krásnou pátou generaci Hondy Civic 1,5i ve verzi coupé. Celý život jsem měl štěstí na červenou barvu, až mě to štvalo, ale tomuto autu opravdu slušela.

Honda Civic 1,5i coupe (podle některých nejhezčí honda, co jsem měl) 3. 8. 2003


Cena byla 105 tisíc Kč. Tak jsem na místě složil své úspory a bazarník ještě po telefonu vyjednal půjčku na 35 000 Kč. Dnes už bych si takové finanční machinace stěží mohl dovolit, ale tenkrát jsem nic neřešil. Bydlení u máti, které jsem dával "čtyřku" na vše a zbytek výplaty měl pro sebe. Ihned jsem mohl s autem odjet a Vážení.... tohle byl skok o několik tříd výše!!! Auto bylo po nějakém podnikateli a najeto mělo myslím jen 120 tisíc km. Bylo velice zachovalé a interiér téměř netknutý! Jen místo elektrických oken byly kličky. S autem jsem hned z bazaru jel na klasickou cestu do Potěh u Čáslavi ke strýcovi a babičce. Tam auto udělalo velký dojem a strýc prohlásil, že mám lepší auto, nežli má můj otec:-)))). S novým vozem jsem spokojeně jezdil a nebylo téměř co řešit. Jediný problém snad bylo, že při brzdění se od předních kol ozývalo divné cvakání. Nikdy jsem to nevyřešil. Spíš jsem začal hodně číst na stránkách Hondaclubu.cz a jak jsem se "vzdělával" rostla i touha po nějaké té lepší motorizaci.
Ale jinak jsem byl spokojený.


Návrat k vozům ........... teplý 10. říjnový den roku 2004



Občas se na výletě setkalo coupéčko i se mnou stále obdivovaným civikem od švagra. Třeba takhle jednou u lesa na houbách...

Servis na dvorku - foto z roku 2005 - 2. duben


Anebo na návštěvě u strýce v Potěhách, kde byly lepší podmínky k opravování našich kočárů.

Jak se říká: "Vše, co jednou začalo - musí i jednou skončit". Opět se toto přísloví naplnilo a v květnu roku 2005 jsem auto prodal jedné blonďaté slečně ze severní Moravy. Jel jsem s ním až do obce Příbor k nádraží, kde si ho šťastná nová majitelka přebrala, za 110 000 Kč. Bylo to její vysněné auto a doufám, že jí slouží a má z něj radost dodnes, pokud ho neprodala. Podle kamaráda Miloše, to byla nejhezčí honda, co jsem měl.

Na parkovišti před nádražím v Příboře - rok 2005, 28 května 12:36h


Opět pár smutných pohledů a měj se.
Skočil jsem na vlak s obálkou plnou peněz a jel až do Prahy na Hlavní nádraží, kde jsem měl domluvený sraz s dědou, co prodával civika páté generace 1,6 Esi.


Vlakem přes skoro celou republiku to nebylo za chvíli, ale restaurační vůz mi dlouhé chvíle zkrátil. Po příjezdu do Prahy jsem vyběhl na horní parkoviště a počkal, až pán přijede. Chvíli to trvalo, ale pak dorazil. Vše mi ukázal a provezl mě. Auto již mělo systém VTEC a tak upalovalo jako o život! Podle slov důchodce dokázalo jet i 200km/h a červená se zase líbila jeho manželce. To se později potvrdilo na dalším výletě z Hradce Králové do Prahy na dálnici. Ručička se vyšplhala až na tuto hodnotu a vytočená pětka byla doprovázena jekotem dvou slečen na zadních sedačkách v tu chvíli zapomněvších na blížící se nákup v IKEE.

Auto nebylo sice v takovém top stavu jako moje předešlé coupé, ale srdce technicky zaměřeného hondaře bylo nadevše spokojeno. Tahle kára stála dokonce méně než ta předchozí, takže mi i nějaké peníze zbyly. Tenkrát jsem za něj dal 90 tisíc korun. Za zbylé peníze jsem vůz nedlouho na to obul do nových pneu s novými litými koly značky dotz. Pro úplnost podotýkám šestnácti palcovými.

Civic dostal nové obutí i kola. Foto z roku 2005, září (u bytu, před garážemi)



Mezitím švagr dával do kupy svého černého civika. Vyvaření, lak, podvozek. Tenkrát to auto vypadalo asi nejlépe. Objektivu zapózoval civic společně s mou 5tou generací na silnici za barákem strýce, kde jsme hondy v parném odpoledni umyli a naleštili.


Za barákem strýce na příjezdové cestě proběhlo mytí aut 11. 9. 2005 - poledne




Naleštěná 4-tá generace 11. 9. 2005 - poledne



S Esíčkem jsem pojezdil několik dovolených a vyhrál společně s přítelkyní i 2. místo ve fotosoutěži hondaclubu.



Pro kámoše Miloše, to bylo asi nejsrandovnější auto od Hondy. Vždy se podivoval nad podivným řešením jeho zadní části, tedy tím jak se vyklápěla zadní stěna. Nebo ho rozesmívalo maličké stínítko, umístěné ještě mezi hlavními sklopnými stínidly řidiče a spolujezdce. Celému autu neřekl jinak než "sanitka"...

Motor tohoto vozu mi asi nejvíce připomínal Hondí jednašestku z černého civika, jen s tím, že měl ještě režim VTEC. Bohužel ale celé auto bylo naladěno poněkud jinak a tak jízda s ním nebyla už tak zábavná, jako se švagrovou černou hondicí. Auto jsem stihl ještě vyšlechtit uvnitř, několika úpravami interiéru a poté jsem ho také prodal, jelikož jsem chtěl pravé VTi s DOHC rozvodem. Pro tohoto civika si přijel 20. 12. 2005 klučina - myslím, že až z Moravy a dal mi za něj slušných 95 tisíc Kč. Jestli se ještě dobře pamatuji. Dostal k tomu i mnou zakoupená nová litá kola.

Auto, které následovalo, mělo být s již zmíněným motorem B16A2. Toto auto jsem vybíral společně s přítelkyní, volba padla na pěkného sedana, který se jevil jako asi nejzachovalejší z plejády dostupných VTíček na prodej, jezdících na Moravě a v Čechách.

Po příjezdu vlakem na nádraží v Brně a krátkém hledání onoho domluveného místa mezi nadchody a parkovišti, mě uvítal majitel a za ním stála nádherná Honda v zelené lahvové metalíze, jakoby sjela právě z výrobní linky!

Civic EK4 na parkovišti v Holicích u benzínky 15. 1. 2006


Vzal mě do auta a jeli jsme po obchvatu k němu domů. Auto jelo parádně!!!! Bylo to přeci už VTi!!
U majitele doma jsme sepsali delší smlouvu a dohodli se na ceně 150 000kč. Na místě mi ještě sjednal pojištění a zavezl mě i s autem do dílny, abych si auto prohlédl na zvedáku.

Auto tam bylo pravidelně servisované, takže o něm věděli i celkem dlouhou historii, navíc se jednalo o jeden ze snad pouhých 4 kusů, co se prodaly přímo v Hondě ČR. Mezitím se venku setmělo. Dostal jsem pár rad, jak se dostat na Hradec a z ozářené dílny servisu jsem vyjel do nočního Brna. Cesta byla dlouhá ale příjemná a motor si jen hladce ševelil. Několikrát jsem zastavoval na občerstvení u pumpy a zálibně jsem si prohlížel civika ve specifikaci VTi. Kožené doplňky, strakaté sedačky a budíky s červeným polem od 8 tisíc.

Po nastartování a přidání plynu mi motor připadal úplně jiný, než ty dosavadní! Byl velmi elastický a přitom x-krát jemnější a tišší... Celé auto bylo tak nějak tužší a pevnější. Kůží obšitý volant se dobře držel a ze všeho číšila dospělost a kvalita. Tedy v porovnání s tím co jsem doposud měl. Vše umocňoval černý interiér, strakaté sedačky nejvyšší verze a hladké ovládání všech řídících prvků.

Interiér Vtička byl velmi příjemný... 8. 1. 2006


Auto mělo už tenkrát najeto poměrně dost km, ale vůbec mi to na něm nepřišlo. Zřejmě dobrá péče předchozích majitelů....Úsměv

Káru jsem si přivezl 23. prosince, takže druhý den byly vánoce opravdu krásné . Časem jsem na něm vlastnoručně zrenovoval origo - kola a i když jsem na nich nechal málem svoje ruce se smirkem, výsledek po nalakování stál za to. I tohle auto zažilo několik dovolených a spoustu šťastných chvil, nakonec ale auto skončilo u Helborna, který se o něj jistě velmi dobře staral a co mě mrzí je to, že jsem ho před pár týdny uviděl v jednom příspěvku na Hondaclubu úplně rozsekané na kaši! Nechápu, co ti řidiči s těmi auty dělají....

Sedan Vti vystřídala jeho krátká verze hatchback. Duben roku 2007



Tenkrát jsem jel opět na Moravu do Boskovic a tam měl u jednoho " dealera aut ze zahraničí" možnost si vybrat mezi poslední generací Prelude 2,2 VTi automat v krásné červené barvě a civikem VTi 1,6l.
I když byly Preluda v hezčím stavu a červená ji vyloženě slušela, při jízdě mi přišla spíš jako velké cestovní kupé než jako rychlá štika do města a okolí. Navíc jsem radši dal přednost civiku, z důvodů nižšího obsahu i větší jednoduchosti podvozku (Preluda měla totiž zadní natáčecí nápravu) a v neposlední řade snazší prodejnosti v případě, že bych se ho chtěl už kvůli čemukoliv zbavit. S Civikem jsem nakonec odjel spokojený a musím říct, že co jsem s ním pak jezdil, tak tohle auto asi nejlépe sedělo v zatáčkách. Protože jsem pak ty samé okresky projížděl v mojí alla EK9 na pofiderně sníženém podvozku a málem jsem to zaplatil životem....

Nejzachovalejší víko motoru, které jsem na civiku vti viděl.



Tohle vétéíčko mělo netknutý podvozek rzí a nejzachovalejší víko motoru, jaké jsem kdy viděl. Bylo z Itálie. Auto mělo spíš vady na kráse... jedny dveře při zabouchnutí plechově zařinčely a jedno přední světlo bylo celkem vysleplé a zažloutlé. Nevím, jak už by to tenkrát dopadlo, jestli bych si ji nechal nebo ne, ale vše bylo nakonec úplně jinak. Nikdy předtím jsem nepřemýšlel o autech tipu Honda crx a i když se mi líbilo, tak jsem nechtěl auta, co pojmou jen dva lidi a pár batohů. Bylo to moc malé. Ale nejspíš po plejádě 5-tých a šestých generací jsem zatoužil zpátky zažívat pocit z lehkosti bytí hond v 80.tých letech a taky okusit nepoznané. Už nevím, jak k tomu přesně došlo, ale začal jsem se pídit po Hondách crx, nejlépe s motorem VTEC! S modrou za mnou až do Hradce přijel jeden týpek a už když přijížděl (přijížděli nakonec dvě crx), zamiloval jsem se do tyrkysové mořské barvy tohohle Vteca. Byl jsem navíc v práci v buse, takže to bylo pěkné zpestření přestávky na točně v Podstrání . Druhé bylo černé, se slabším motorem a zdálo se i v lepším stavu. Nakonec jsem nevzal ani jedno. Na výběr jsem nespěchal, auto jsem měl a tak jsem nebyl ničím tlačen. Jednou, když jsem byl s přítelkyní na výletku v Opočnu na zámku, tak jsme se už v odpoledních hodinách vraceli k autu a ještě jsme si řekli, že si dáme v místní restauraci nějaké to jídlo a pití.

Restaurace v Opočně. Foto z roku 2014



Při čekání na objednané jídlo najednou zazvonil telefon!.....
Nikdy by mě nenapadlo, kdo bude na druhém konci, ale byl to švagr s jednoduchou otázkou...

"Jiří... nechtěl bys od nás vzít naši černou Hondici? Je na prodej..."
No ten den jsem neměl absolutně žádný důvod být v nenáladě. Bylo krásné počasí, byli jsme na výletě, pohoda, volno... ale tohle jsem teda vůbec nečekal. Bylo to, jako když nemocnému H positive někdo řekne, že má pro něj funkční otestovanou vakcínu. Prostě naprostý pocit štěstí s tím, že mě ten den a ani další dny, kdy jsem čekal na předávku, nemohlo nic vytočit. ...Důvod byl ten, že sestra čekala mimčo a datum narozenin mojí neteře se již blížil. Sháněli Oktávku v kombíku a Honda byla již malá. Cena byla 35 000kč s tím, že švára dal auto ještě parádně do kupy tak, že by na něm mohl oči nechat i kdejaký nehondař.

Okamžik předání vozu byl jako živý sen. (Nezapomenutelný den 26.4. 2007 v podvečer)


Vyčištěný motorový prostor, nové filtry, vyměněný olej, nalakovaná litá kola a nová autobaterie byla jen část údržby, kterou jí bývalý majitel před prodejem věnoval...

Nezapomenutelný den 26. 4. 2007 v podvečer.


Auto jsem si s radostí odvezl a doma přibyly další klíčky. 27. 4. 2007


Auto bylo v perfektním stavu a pohled na něj byla samá radost. Foto před bytovkou v Malšovicích. 1. 5. 2007


Pomalu se mi tak doma na dvoře scházely hondy a vyvstávala otázka, kterou z nich si nechat. Ono totiž Vti-čko taky není k zahození. Byl jsem nucen se rozhodnout a nešlo to jinak, než porovnat oba vozy bezprostředně.

Postavil jsem je tedy vedle sebe a hodnotil interiér, exteriér a nakonec i pocity z jízdy.

Porovnávání vozů na dvorku za barákem. 27. 4. 2007



Z běžného pohledu se mi zdála 4tá generace prostě atraktivnější a zajímavější. 6tá generace oproti ní působí jako celkem běžné auto, které má nějaký ten sportovní styl. 6tá generace ale byla zase oproti 4té interiérem v podstatě moderní nové auto.

Sportovně střižený kabát čtvrté generace sluší i po letech. 27. 4. 2007



Porovnávání dvou generací Hondy civic. 27. 4. 2007


K těmto dvou autům nakonec mělo přibýt ještě jedno. V inzerátech jsem našel, že kdesi v Jihlavě někdo prodává crx ee8. Věhlasná to motokára s uřvaným motorem mě nelákala poprvé. Po domluvě jsem se vydal s černým civikem na její obhlídku. Byl to štráf cesty, ale počasí přálo a tak cesta za Mirasem byla požitkem. Jel jsem tam hned ten den, co jsme se byli podívat v porodnici na sestřinu narozenou holčičku. Po dlouhé cestě mě čekala ještě proplejtačka městem, až na smluvené místo, kde na mě majitel čekal u pumpy Shell. Spolu jsme už dojeli k jeho garáži. Uvnitř se skrývala mořsky modrá nízká placka s legendární B16A1-kou v prostoru pod kapotou. Auto bylo tak nízké, že jsem se musel až smát, když jsem při mé nevelké výšce koukal na jeho střechu pode mnou. Auto nemělo značky, ale vytáhli jsme ho ven.


Před garáží Mirase se slunilo vytažené crx – Vtec. 1. 5. 2007 17:27h


Předek perfektně lícoval a interiér byl stejně jako zbytek auta v originálním stavu. Vedle stála ještě Mirasova druhá crxka, také v modré barvě, jen s lehce upravenou karoserií, ve smyslu zahlazených "zbytečných" výstupků na kastli. Po té, co jsme prohlídli auto a vše co se dalo, jsme vyrazili na projížďku po okolí. Crxka jela pěkně po hladkých silničkách zalitých sluncem. U jedné zastávky jsme si dali pauzu a vystřídali se v řízení.



Na projížďce s CRX – Vtec po Jihlavsku. 1. 5. 2007 17:44h


Auto se mi líbilo a tak jsme se dohodli, že si pro něho přijedu, až budou připraveny peníze. Chtěl jsem si nechat čas na rozmyšlenou, ale tak nějak jsem po tomto výletě věděl, že ho vezmu.

Domů jsem se vracel v podvečer. Nikam jsem nespěchal a cestu si užíval. Z okna jsem viděl, jak se vlní krajina a v podvečerním západu slunce se v dálce vyjímala Haškova Lipnice.


Zastávka na cestě domů. 1. 5. 2007 19:16


Tak jsem zastavil u krajnice, abych vylezl na zvýšený břeh silnice, dal varovné blinkry...


Zapadající slunce za vrcholky kopečků a zbořeného hradu Lipnice 1. 5. 2007


...a už jsem se škrábal nahoru do stráně, kde jsem pořídil tuto fotku.

Že jsem potom v té stráni ztratil klíče od zamčeného vozu, jsem sem původně psát nechtěl, ale pro úplnost to uvedu. V tom šeru už bylo nic moc vidět (jen tiše blikající oranžové blinkry výstražných světel) a pomalu už jsem myslel, že tam zůstanu. Naštěstí se našly a mohl jsem pokračovat dál v jízdě.




Cesta pro auto


Na příště jsem pro crx do Jihlavy jel už s kámošem Milošem na jistotu. U oné garáže jsme se dohodli, že auto vezmu na základních plechových kolech, tak jak je, za cenovku 63000 Kč. S tím, že auto je na zahraničních papírech a bude nutné ještě udělat dovozovou technickou a vydat k němu český techničák. Ekodaň se tenkrát ještě neřešila. Zaplatil jsem a vydali jsme se na cestu domů. Ještě v Jihlavě jsme se ale stavili na oběd v staročeské restauraci.

U restaurace Princ. 6. 5. 2007, 12:05 h- ulice Úvoz




OMV – tankování před odjezdem z Jihlavy. 11:54h


Auta byla také dotankovat na pumpě, zjistili jsme podle mobilní navigace, kudy na Hradec a jelo se. Já jel za Milošem, on razil cestu. Přeci jen to byl adrenalinový přejezd a to nejen kvůli tomu že začalo ke všemu strašně lejt...


Přestávka ve Slatiňanech v krásné přírodě. 6. 5. 2007 14:24


U Slatiňan jsme zastavili a dali jsme si oraz v prostředí krásné přírody, stromů a skal. Byla taky možnost porovnat obě auta a tak kamarád, do té doby řídivší pouze hondu civic vti, sedl do zahřáté crx a projel se.. O tom jak to dopadlo, vypovídají tato dvě videa...




Odkaz



Odkaz



S auty jsme zdárně dojeli domů a svou sbírku jsem rozšířil na tři kusy hond! Kamarád Miloš mi začal přezdívat "bazarníku" a já se každý den rozhodoval, které auto si vezmu na cestu do práce.

Auta již doma v HK před garáží Úsměv


No ono to zase tak těžké rozhodování nebylo... Povětšinou zvítězila EE8ka. Stejně ale muselo nějaké to auto jít z kola pryč a tak jsem se pomalu rozhodoval a jako první přišla na řadu černá ED7ka.

Vtecové céro jsem si chtěl nechat. Mohlo mi v podstatě do budoucna zastoupit 4gen. civika, tedy starou školu aut, kde lehkost bytí byla tak samozřejmá.
Dal jsem inzerát a pro auto si za nedlouho přijel mladý týpek, co sháněl nějakou hondu. Svoji totiž rozstřelil někde na silnici. Za 35 tisíc jsem mu ji nechal. Byl taky z Hradce Králové a tak jsem byl alespoň rád, že ji ještě třeba někde potkám. Tenkrát jsem ještě netušil, že to s ní dopadne taky bledě a že budu časem litovat jejího prodeje.

Následovalo fialové Vti-čko. Auto na jednu stranu nejlepší z celé baterie, na druhou stranu v něm bylo při jízdě nejméně emocí. Tedy těch, co klasický hondař ve věku 18 – 35 let požaduje . Jeho velkou výhodou bylo, že nebylo vůbec shnilé a podvozek opravdu fungoval. S ním jsem měl najeté určité trasy kolem Hradce, kde jsem pak málem pohořel s autem, které mělo snížený podvozek a zkracované pružiny. Pro auto si přijela banda chlapíků z nějaké rally stáje, že prý shánějí náhradu za rozsekanou EK4 na rally podniky. Auto jsem tehdá prodal myslím za 130 000kč.


Moje následující rozhodování ovlivnila jak jinak než jiná další honda. Naskytla se možnost koupit Accorda type R v bílé slonové kosti. Po popřemýšlení a pár slovech s kamarádem Milošem jsem došel k názoru, že by bylo nejlepší všechny ty "staré jebky" prodat a koupit za ranec peněz jedno auto pořádné. Tak jsem se na ATR jel podívat do Příbrami a svezl jsem se! Mělo i samosvor mezi předními koly a byla to už opravdová ostrá Honda Type R!!! Bylo to prostě dělo!


ATR a v pozadí moje crx vtec. 4. 6. 2007 19:39h


250000 kč bylo pro mě hodně, ale na tohle auto zase tolik ne. Tou dobou se opravdu zachovalé kousky prodávaly klidně ještě kolem 300 000kč. Bylo to velké auto a do budoucna dávalo smysl i jako rychlý rodinný sedan. Tak jsem si s majitelem plácl a na místě složil zálohu 150 tisíc Kč. Sepsali jsme předkupní smlouvu a já jel domů.


Mezitím ovšem, jak už to bývá, jsem si volal s jedním známým z Chrudimi, že prý bude možná prodávat svoji echt hondici. Byl jsem zrovna na letní dovolené a všude chodil s přítelkyní pěšky. Né že by mi to vadilo, naopak! Známý dával tou dobou do kupy kopii EK9 z origo VTička, edice - Black Phantom. Nebyl sice rozhodnut, jestli auto prodá, ale naděje tam byla. Auto bylo nádherné, v originál závodním Championship white laku a bylo upraveno s velkou pečlivostí. Když jsem se nad tím tak zamyslel, tak mi tenhle civic alla type R vyšel jako logičtější možnost pro dva mladé lidi. Nejen k vůli o 50tisíc nižší pořizovací ceně...

Zálohu jsem tedy z ATR stáhl - jeho majitel mě naštěstí pochopil. Za to mu ještě jednou děkuji. Následovaly už jen týdny čekání.
To auto bylo vzhledově podobná pecka, jako předchozí luxusní ATRko. Navíc tou dobou žádná replika CTR 1. generace po Čechách nejezdila a skutečná EK9 byla k vidění jen s levostranným řízením možná tak v Anglii, nebo dalekém Japonsku.

Petr z Chrudimi se nakonec ozval a auto mi nabídl za lidových 200 000kč. Byla to nejdražší Honda, co jsem nakonec jel koupit. Vlakem do sousedních Pardubic a tam na mě a přítelkyni čekal kámoš Pavel ve Fiatu coupe Turbo, který nás vzal až do Chrudimi a cestou nevěřícně kroutil hlavou, že za tuhle cenu bych měl "Limita" v plné palbě a k tomu 240koní v pětiválci.... Možná měl pravdu, ale já jsem srdcem Hondař a tenkrát jsem byl opravdu fanatik.


Sněhobílá replika EK9 – nádherná kára - foto ještě od původního majitele. rok 2007



Když jsme přijeli na místo činu do Chrudimi na Vlčí horu, čekala nás už venku zářivě bílá, nádherná honda a s ní i majitel. Auto jsem ani nemusel obcházet a hned bylo jasné, že pojede s námi. Líbila se všem a já obálku plnou peněz předával s radostí. Auto bylo famózní! Prostě si nešlo nevšimnout s jakou pečlivostí a úrovní bylo sestavené. Navíc mělo dodělanou ctr masku i se zatmavenými světli. Po krátkém svezení jsme chvilku pokecali a pak jeli domů. Tenkrát jsem si říkal... Tohle už nikdy neprodám! Tak častá věta a tak často porušovaná.


Civic EK4 8. 6. 2008



Na dvorku u strýce v Potěhách. Rok 2008


S autem jsem byl dvakrát na honday a celkem jej měl asi necelé tři roky, což u mne byl na tu dobu tenkrát opravdu výkon. Kdybych ho nemusel v roce 2009 prodat kvůli pořízení prvního bytu, jistě bych ho měl ještě dnes. I když je pravda, že už po necelém roce co jsem ho vlastnil, jsem jezdil po inzerátech a naháněl znovu CRX VTEC. Lehkost bytí u těchto starých motokár mi prostě chyběla a kdo jednou pozná crx EE8, tak asi nikdy nezapomene.

K zářivě bílému Vtičku jsme si ještě stihli s přítelkyní koupit na zimu od pantáty favorita. Bylo to auto na zimu a za cenu 5tisíc nám sloužilo dobře několik sezon. Navíc jsem se s ním nebál jezdit v lehčím terénu i po lesních cestách.

Fáčko přibylo jako vůz na zimu. 3. 10. 2007



Ještě na podzim téhož roku jsem to nevydržel a vyjel vstříc internetovému obrázku s textem "prodám hondu crx vtec".

Vše se odehrálo v působišti Osekspidra, ale černé cérko bylo v horším stavu, než to předchozí modré. Hučelo ložisko, kastle byla docela zdegradováná korozí a celé to bylo tak nějak zbědované. Jenže už jsem byl nakažen a prostě jsem chtěl za každou cenu opět prožívat pocity v kůží vonícím sportovním interiéru a s formulovým zvukem téhle motokáry.

Prostě to auto mě neskutečně přitahovalo. Tak jsem ho opět koupil, tentokrát za pouhých 50 000Kč. Ještě jsem tenkrát dohodnul slevu na to zničené ložisko v zadním náboji a taky jsem to nechal hned opravit.

Takže 49 000kč? Myslím, že tak nějak jsem OsekSpiderovi platil. Vždy, když si vzpomenu na pocity, které se objevovaly po spatření konkrétního kusu EE8ky na kterou jsem čekal, až se objeví, tak mi ještě teď nabíhá husí kůže. Malé, nízké sportovní auto, které má na rozdíl od nových sportovních hond zvláštní patinu času. Jakoby ho obalovala nějaká aura mističnosti a vzácnosti.


CRX VTEC zaparkovaná na třídě Nádraží – Tesco v HK 27. 10. 2007


Auto jsem měl velmi krátce. Asi čtrnáct dní jsem s ním jezdil po kamarádech jednou do Prahy do Ikey.

Snažil jsem se na něm opravit zrezatělý šíbr a vyhnilé kapsy před zadními koly. Škoda, tohle auto jelo hodně dobře a gumovalo sem-tam i na třetí rychlostní stupeň. Kamarád Pavel mi kdysi říkal, že jestli jsem se jeho Fiatu coupe 20V Turbo s nějakou hondou přiblížil, tak to bylo právě crx vtec.

Škoda toho, že investovat do tohoto auta bylo nad moje síly a tak jsem ho na inzerát prodal za 50 000 Kč jednomu nadšenci, který si ji v podvečer 10 listopadu odvezl. Už v tu chvíli, když jsem jel ve svém bílém Vtičku vedle odjíždějící " formule" 90tých let, jsem věděl, že ji musím časem zase sehnat! – Zvláštní pocit při prodeji....

Za rok na to jsem ji mohl znovu spatřit po kompletní renovaci na Honday a byla vážně neuvěřitelně nádherná. Jen její majitel mi potom vyprávěl, že když jí odstrojil, chtěl ji zrovna hodit do šrotu. Do auta nakonec nacpal balík peněz, ale ten pohled stál za to.


Pomalu se přiblížil rok 2008 a s ním i horší časy a také málo peněz. Na jaře tohoto roku, když jsme chtěli s kamarádem projet po zimě hondy, se mi stala nepříjemná havárie. Na výpadovce z Hradce Králové na Pardubice nás brzdil nějaký pablb se starou Toyotou Corolou. Následovalo troubení, zastávka a slovní potyčka. Pak se pokračovalo v jízdě, ale myslet si, že tím to vše skončilo, bylo klamné. A dopadlo to tak, že mě nakonec dotyčný expert sestřelil při pokusu se dostat před něj, abych mohl dohnat kámoše, co už byl kdesi v dáli.

Dopravní nehoda na výpadovce z HK do Pardubic 23. 2. 2008 18:22


Hondu jsem dal do opravy a pojišťovna vše proplatila. Bohužel, i když se viníka podařilo najít, vše skončilo nakonec po půl roce úplně jinak a já musel proplacené peníze vrátit. A ke všemu auto bylo několik měsíců nepojízdné.

V létě ale už jsem opět jezdil a nějak v tu dobu jsem se byl podívat zase jednou na crx vtec. Tentokrát u Kolína ji prodával nějaký fanoušek značky.

CRX-VTEC od Kolína 30. 6. 2008 - 18:30h


Chtěl za ní 70 tisíc a byla v černé metalíze s nádechem do hněda. Auto nebylo špatné a dokonce mělo super zachovalý interiér. K nákupu ale nedošlo, protože prostě nebyly peníze na zbyt.


S civikem jsem pojezdil ještě jednu letní dovolenou, Honday 2008, Type R day a daly jsme si jeden minisrázek s kamarády na letišti u Chrudimi.


Type R day srpen 2007



Na letišti u Chrudimi 14. 6. 2008


Tam vzniklo i jedno video a kupa fotek. Z auta jsem se radoval, ale věděl jsem, že mě čeká důležitější věc. A to první vlastní bydlení, nebo alespoň nějaký ten podnájem na zkoušku.

Na podzim v září 2008 jsem se tedy stěhoval s přítelkyní do menšího bytu v HK na větší sídliště. Což se Hondě moc nelíbilo. Nejen že neměla často kde zaparkovat, ale musel jsem i auto hlídat, jestli na něm nepáchá někdo na ulici trestnou činnost. Podnájem vydržel do října, stejně jak můj vztah se slečnou. Návrat k rodiči a přebývání v pokoji plném tašek a krabic s věcmi mě bavilo pár měsíců. Hledal jsem nový byt a už vyřizoval hypotéku. Navíc krize, která od podzimu začala snižovat hodnotu aut, bytů ale i komplikovat přístup k hypotékám změnila moje plány. Každá koruna se hodila, a proto přišel na řadu i okamžik, kdy jsem musel zkusit nainzerovat moji bílou krasavici. Nabídky se hrnuly, ale já neměl nějak chuť auto skutečně prodávat. Stále jsem doufal, že to vyřeším nějak jinak. Odmítl jsem dokonce i nabídku 210 000kč!!! Tak jsem měl to auto rád. Nakonec se ale nedalo nic dělat. Stoprocentní hypotéky už nebyly v módě, ceny aut padaly stále níž a níž a tak nakonec auto šlo do světa někam na Slovensko do obce Košeca za 170 000kč.Tou dobou jsem se chystal i na maturitu dálkového studia a starostí měl více než dost.

Peníze, které zbyly z civika po nalití na stavební spoření jsem nakonec místo do budoucího vybavení bytu nalil opět do auta. Nemohl jsem si pomoc. Nějaký ten měsíc bez hondy a najednou nabídka, která se nedala odmítnout. Volal mi Minor z hondaclubu, že na klubovém bazaru se prodává civic EE9 v červeném laku za pěkných 45 tisíc.

Inzerované foto auta jaro roku 2009



Na tu dobu to byla luxusní cena a já neváhal ani minutu. Hned jsem zkontaktoval dalšího kamaráda a jeli jsme ještě ten večer pro auto do Plzně. Přijeli jsme na smluvené místo až po půlnoci.

Krásná naostřená EE9 se vedle našeho civika 4. gen., kterým jsme přijeli, jevila jako dravec vedla holuba. Několikrát jsme ji projeli po uklouzaném povrchu nákupního střediska a plácli jsme si. Měl jsem u sebe pár tisícovek, ale domluvil jsme se s Daidekem, že zítra zbytek peněz ihned přepošlu na jeho účet. Poté jsme sedli do auta a vyrazili ve dvou červenicích zpět k domovu. Kultovní pilka tak k ránu přistála na dvoře za bytovkami a já byl šťastný, že mám doma za pár korun zase jednu B16ku.

Video s testováním vozu při jeho koupi v podzemních garáží obchodního domu je k vidění zde:


Odkaz


Auto mi sloužilo několik dlouhých let. Snad i díky skutečnosti, že jsem v dalších letech dík celkem vysoké hypotéce splácené z jednoho platu a všeobecnému živoření na hranici bídy, neměl náladu na další střídání aut a o investicích a opravách se také nedalo hovořit. Jedno období jsem byl dokonce přesvědčen, že jiná možnost jak se dostat z finančních příkoří, než prodat civika, není.

S autem jsem tak strávil v dobrém i zlém zatím nejdelší čas ze všech.

Nejdelší trasu v kuse, jsem s ním jel z Orlických hor do Tábora za známostí a potom přes Strakonice, kde jsem si dal sraz s podobným nadšencem Codym, zpátky do Hradce králové. Byla to tenkrát krásná projížďka a autíčko šlapalo jak hodinky. S Codym jsem se sešel i z ještě jiného důvodu. Tenkrát totiž přemýšlel o tom, že by prodal svou crx vtec černou, a myšlenka, třeba i káry vyměnit se skýtala. Jeli jsme se projet na nedaleké letiště a krom toho, že jsme vyzkoušeli každý kočár toho druhého, dali jsme ještě společný sprintík.

Na letišti u Strakonic 26. 7. 2009



S Codym na letišti u Strakonic





Dvě videa z letiště jsou vidění zde:


Odkaz



Odkaz



Do mojeho hledáčku se dostala i CRX EE8 - kawasaki zelená z východu Čech. Na ní jsem se byl podívat někdy na přelomu roku 2009/2010, prodával ji nějaký amatérský závodních do vrchu. Auto bylo bohužel ve zbědovaném stavu.


Na čumendě libové CRX VT s civikem 16. 7. 2010


S cívou jsem se jel mimo jiné v roce 2010 podívat taky zase jednou na pěknou CRX-VT. Měla prý najeto 90 tisíc km! Auto bylo opravu jako nové, ale než jsem se rozhoupal, už bylo pryč.

Další prohlídka bájné CRX VT se uskutečnila opět po letech ve východočeském kraji. Tenkrát jsem sebou vzal i přítelkyni a honda se jí moc líbila.

CRX vtec a Civic VTec. 22. 1. 2011


Pokračovat na tudy 2. ČÁST

   Autor  Komentáře
Daver
Administrátor



Články: 16777178
Komentáře: 36
 Zaslal: 18.1.2015 , 23:49  Předmět:    
Vstoupit do diskuze k článku ZDE


Rating box? ? neni


  Články
 
  Příběh skalního hondaře, aneb 10 let s háčkem | 1. část
  Sekce: Můj příběh
  Zaslal:  18.1.2015 , 20:38
   
AUTOR: Jirka1
2 háčka
Založen: 19.10.2007
Články: 5
Komentáře: 0

Hodnocení: 5.00/5.00 [1]

Technika Jak na to Klub Srazy a výlety Novinky a historie Partneři Můj příběh


 
Přejdi na:  
 
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
You cannot post articles in this chapter
You cannot edit your articles in this chapter
You cannot delete your articles in this chapter
You cannot rate articles in this chapter
You cannot approve articles in this chapter

You cannot post comments in this chapter
You cannot edit your comments in this chapter
You cannot delete your comments in this chapter
You cannot rate comments in this chapter



Board Security

(97773 útoků)
::  www.honda-club.cz  :: poslední témata RSS TOPlist

[ Čas: 0.0662s ][ Dotazy: 36 (0.0107s) ][ GZIP on - Debug on ]