Rozšířené hledání} Informace o členství Kontaktní informace Seznam uživatelů Kalendář Spřátelené weby Honda-club.cz Přihlásit se k emailu
[1]
Linka Uživatelské skupiny Linka Galerie avatarů Linka Kdo je online Linka
Linka Jak se stát členem klubu Linka Stáhnout stanovy sdružení Linka Výhody pro členy klubu Linka
  Články
 
  Příběh skalního hondaře, aneb 10 let s háčkem | 2. část
  Sekce: Můj příběh
  Zaslal:  19.1.2015 , 6:34
   
AUTOR: Jirka1
2 háčka
Založen: 19.10.2007
Články: 5
Komentáře: 0

Hodnocení: 0.00/5.00 [0]

Technika Jak na to Klub Srazy a výlety Novinky a historie Partneři Můj příběh

   Článek  Strana 1 z 1
  
Málem konec červené EE9


Od jara roku 2009 až do jara roku 2013, kdy jsem se dal do jeho oprav a zjistil, že je tak sežrané, že mi ho můj klempíř už ani nechtěl opravit. Jeho rada zněla: "hoď tu pelešinu ze skály!" Krušné roky ještě nepolevovaly a na zásadní opravy pořád nebylo.

Odkrytá zkáza v dílně u klempíře p. Duška 14. 1. 2013



Auto totiž bylo neodborně opraveno již v dobách, kdy ho kdysi pro Mirase přivezl ze zahraničí ....... Lemy byly navařeny na shnilé, podběhy zaplátované kusy plechu a vše zakytované a zastříkané barvou. Léta to tak hnilo a tohle byl už jen výsledek. Když jsem potom psal prvnímu majiteli, který ho v té době místo Mirase koupil, tedy Dave 1984 a potom ho inzeroval jako auto do kterého včetně pořízení nateklo 100 000kč, odepsal mi: "Čus, jj neni to poprve co me ten borec takhle zprasil co se tyce karosariny, uz mam jineho, odflakl to, bohuzel na venek to clovek nepozna, po par letech to je tam kde bylo predtim...bohuzel jsem byl naivni a veril mu, ze to udela precizne, asi neudelal dle fotek ......"
Hmm zajímavé, pomyslel jsem si.. Smutný


Nakonec jsem byl rád, že si pro civika přijel Petr – alias R3S z Hondaclubu a tento kultovní hatchback zachránil. Na civika můžu vzpomínat jako na všestranné auto, kdy jsem na něm převážel i postel, matrace, veškerý nábytek do bytu, ale i jako na bezvadnou motokáru, co dokázala roztáhnout koutky pusy hodně do široka. Navíc po jejím posledním odjezdu z mého domova jsem hledal už jen zase to samé auto. Podobné jsem chtěl koupit od jednoho pána z Ústí nad Labem, ale nakonec se z něj vyklubal pěknej podvodníček, který mění simkarty v mobilu rychleji, než ponožky a za EE9kové světlo, které jsem mu přivezl až z HK mi nezaplatil ani korunu!

Nabízený civic VT- p. Mirkem z Ustí nad Labem rok 2013 jaro

Foto: pan Mirek z Ústí nad Labem.


Civic 4. gen. 1,6i – VT se ukázalo jako nedostatkové zboží a tak jsem hledal dále. V ruce jsem držel 40 tísícovek a těšil se na nové žihadlo.

Zlaté časy – 3krát civic 4g na place před dílnou Jirky K. (můj úplně vpravo) 8. 8. 2012 v podvečer



Mým snem byla již delší dobu jak jinak než Honda CRX –Vtec, ale ta měla zůstat snem, protože nesplňovala do budoucna požadavky rodinného auta.

Když jsem takhle jednou prohledával z dlouhé chvíle Slovenskou verzi Bazoš SK, najednou jsem rozklikl stránku a tam byla na obrázku černá EE8ka jak víno!

CRX – VTEC na titulní straně inzerátu bazoše SK. Květen 2013

Foto: majitel vozu ze Siladic na Trnavsku.

Kurňa! To snad ne! Ihned jsem volal, jen tak ze zvědavosti a hleďme... auto stále bylo na prodej. Co teď....Snažil jsem se zaplašit lákavé představy o vysněné káře. No.. je to Slovensko. Přece tam nepojedu...Určitě v tom bude nějaký háček. Takovou CRXku za 2700 euro? S tím musí něco být. S majitelem jsem komunikoval a prý byla naprosto v pořádku.

Do toho, jakoby se roztrhl pytel s ostrými kultovními hondami, se ozval JUMBO - majitel černého civika 4. gen. i-VT, že ho bude z rodinných důvodů prodávat. Tak a měl jsem dilema!!! Jednou jsem byl rozhodnut pro civika, potom zase pro crx a aby toho nebylo málo, objevila se do třetice černá honda civic 5. generace VTi! Tak a teď vševěde raď!

Nechal jsem si radit i od známých kolem mne a výsledek byl zase nerozhodně. Nakonec jsem se přiklonil k hondě CRX, protože jsem po ní tajně toužil a argumenty proti ní, jako (téměř nulová využitelnost pro rodinu, atd.) jsem nechal plavat s tím, že auto se dá vždy prodat a koupit jiné. A člověk neví, co bude za rok. Majitele jsem ještě ukecal na cenu 2500 euro.

Potom jsem dlouho řešil, jak auto přivézt. Nechtělo se mi tam jet s podvalníkem a platit ještě dalších 10tisíc za dovoz. Auto bylo ale ne Rakouských papírech a převozní značky se mi nepodařilo sehnat.

Ještě před tím jsem ale sedl na vlak a jel se na auto podívat. Ten den ráno v Pardubicích na nádraží jsem měl trochu neekonomický pocit. Přeci jen.. jet tam a zpátky a pak znova? To je dost peněz vyhozených. Tak dlouho jsem se ještě dodatečně rozhodoval, jestli se vydat na cestu, že vlak už skoro jel.... Ale zase tam přijet s odtahovou a pak kdyby bylo auto náhodou úplně jiné než jak jsem si ho z fotek vysnil?.... Jedu!

Na poslední chvíli jsem tedy doběhl na peron a sedl do expresu směr Brno –Bratislava. Doufal, že vodu ještě stihnu nakoupit někde před hranicemi po cestě. Ten den bylo opravdu vedro a já si šel ještě do restauračního vagonu dát pivo, ať si to užiji! To se později ukázalo jako těžká chyba. První výstupní zastávka, kdy jsem mohl došlápnout na zem, byly slovenské Kůty.

Nádraží Kůty - první stanice na Slovensku. 3. 7. 2013 13:33h


Vylezu z vlaku a jdu se podívat po nějakém tom krámku. Ha! Všude zavřeno a automaty berou jen Eura! Ty jsem neměl ještě směněné. No nic. Slunce pálilo jak na poušti a kolejiště se jen vlnila teplem. Další vlak na Trnavu jel až za 50 minut a já se sušil někde na konci světa. Nakonec se přikodrcala elektrická lokomotiva se starými vagóny a mohl jsem konečně jet. Cesta utíkala celkem dobře. Zajímavá krajina za okny a našvihaný vagón skauty mě dostatečně zabavili. Zbystřel jsem ale, když po otevřeném salónu začala pendlovat petka s vodou z nějakého vrtu! Celkem jsem se musel přemáhat, aby nedošlo k nějaké trapnosti. Nakonec jsem to ale ustál a dojel do cílové stanice. Tam jsem prošel podchody a vylezl někde na druhé straně. Kde po chvíli dorazila i majitelova žena s golfem a jeli jsme ještě za město do asi 10km vzdálené vsi Siladice. Cestou vedla nekonečnými poli. Vesnice mě vítaly vždy hřbitovem...

Po dojetí na místo jsem nedočkavě vylezl z auta a čekal, až se brána otevře a já uvidím ten skvost, za kterým se táhnu přes dva státy. Stála tam vedle modré sestry a hned jsem začal fotit a obíhat auto.

Nejsilnější motorizace v modelu CRX. 3. 7. 2013 16:13h


Mezitím mi paní donesla klíčky a já v tom zápalu neměl čas se ani napít a nabídku na kafe jsem odmítl. Hodiny mohli ukazovat kolem třetí odpoledne a půlhodinka na obhlídku byla jen tak tak.
Auto bylo na rozdíl od fotek zaprášené. To se dalo ale pochopit. Majitel totiž zrovna přistavoval k baráku a tak byl plácek samý písek a prach ze stavby. Uvnitř auta byl pal jak v pánvičce na volské oko a tak jsem posečkal, než se to trochu vyvětralo, abych si nespálil zadek...

Rozpálený interiér EE8ky. 3. 7. 2013 16:14h


Všechno sedělo. Vin čísla, motor i interiér byl originální. Jen kastle se mi zdála trochu více pohnilá, než z fotek. Trochu jsem z toho měl strach. Doklady byly také v pořádku -originál Rakouské a auto bylo odhlášené.

Servisní knížka EE8. 3. 7. 2013 15:54h


Po otočení klíčkem nechtělo auto nejdříve chytit. Tak jsem startoval na podruhé. Ozvalo se zadunění mohutných koncovek Rohr, jak motor zabafal a pak se otáčky vyhouply ke dvěma tisícům. Do té doby poklidný plácek malé vsi se rozechvěl v řevu. Tipuji, že všichni obyvatelé věděli která bije a v duchu si pomyslili: "ať už ten krám soused konečně prodá!!!. Jinak ale auto nezklamalo. Zadní koženková lavice nepotrhaná! Šíbr fungoval a nebyl ani nijak shnilý! Minimum tuningových doplňků a kompletní doklady. Auto jsem si ještě jel kolem 4 baráků projet a vše se zdálo v cajku až do doby, než jsem poprvé více zabrzdil. Sekly se totiž přední třmeny a zbytek trasy jsem už dojel pomalu se skřípějící přední nápravou. Tak jsem se domluvil, co bych ještě požadoval udělat, než pro auto pojedu. Krom toho, že se tedy přehodí nějaké karosářské díly z čumáku, které byly zprzněny tunerem, za díly z té modré EE8 co byly v pořádku. Čas se navršil a tak jsem ještě pocvakal pár fotek a jeli jsme zpátky do Trnavy na vlak. Tam jsem si opět uvědomil, že už jsem za celý den nevypil ani loka vody a začal jsem počítat, jak dlouho vlastně člověk vydrží bez vody...:-o

V hale opět žádné nápoje k sehnání, jelikož byla částečně v rekonstrukci a v kapse ani euro. Na vlak jsem čekal ve zvláštním půlkruhovém nástupišti a mezitím pozoroval vyschlé kašničky s rezavými kohoutky asi tak 20 let nefungujícími. Vlak se na konec přihnal úplně na jinou kolej a celej zástup lidí najednou letěl zpátky do podchodu, aby vůbec stihl nastoupit na druhé straně. Jel jsem pro změnu spojem do Bratislavy, kde jsem měl přestupovat. Vagon péroval, až jsem na červených, kožených sedačkách nadskakoval do stropu a přitom se snažil udržet ve stínu. Přes rezavějící upatlané okno jsem toho moc neviděl, jen bylo pekelné odpolední horko. Doufal jsem, že alespoň v Bratislavě na tuty už něco seženu a když né, že dojdu do směnárny rozměnit, anebo na kartu do bankomatu vyberu peníze. Po příjezdu do zastáky Bratislava hlavná stanica jsem zamířil do vestibulu, kde jsem zjistil, že směnárna zavřena a mraky lidí čekají na expres do Pardubic se zpožděním 1hodiny!!! Už jsem šel pomalu do mdlob a okupoval jsem stánky s potravinami. Bohužel, kreditní karty ani české koruny nebrali. Čekání bylo nekonečné, a když už přijel vlak, tak se dav cpal do vagonů jak ve frontě na maso.

Je to tady!!! Mezinárodní EXPRES!

...klimatizace...."the next stóóóp íííz ....."

....cítil jsem se zachráněn.

Jen co přišel průvodčí, zeptal jsem se na restaurační vagón. Odeslal mě někam na konec vlaku a tam jsme s obsluhou hledali vodu :-o! "Není"! ... zaznělo. Byl jsem opět zdrcen a asi jsem vypadal hodně vysušeně, protože pak se ozvalo,

..."počkat, mohu se mrknout ještě do zaměstnanecké lednice"...

Už jsem nedoufal a když potom vytáhl dvoulitrovku nějaké noname obyčejné vody, tak jsem mu nabízel snad všechny drobné, co jsem měl. Děkoval jsem a nedočkavě jsem se šel někam napít. Očekával jsem, že lahev vypiji, jen to zasyčí, ale to se nekonalo, dal jsem pár loků a dál to už ani nešlo. Vyčerpán jsem dojel po několika hodinách cesty do Pardubic s dřevěným zadkem a pak ještě domů do HK. V týdnu jsem domluvil odtahovku s pěknou cenou 10kč za km a už na jisto dne 9. července vyrazil pro auto.
Cesta byla opět za parného počasí Fordem Scorpio 2. generace s vlekem. Chtěli jsme se vyhnout dálnici, ale za Brnem jsme na ni stejně najeli. Bez známky na skle jsme se staženými zadky projeli nebezpečným územím a dostali se za hranice na Slovensko. Sotva jsme projeli obcí Kůty, hned nás na blízkém nadjezdu zastavili nějací" lla pardón..." (Arabové), jestli nechceme koupit zlato za " tisíc" Tak jsme radši rychle nasedli a pádili pryč. Po několika obcích jako Cáry, Dojč a Senica, jsme dorazili konečně do Trnavy. Městem jsme nemuseli, protože zrovna po částech zprovozňovali nově postavený obchvat.
Z Trnavy to bylo ještě kousek. Projeli jsme mezi poli a moderními továrnami, doprovázeni po levé straně tratí a pak jsme odbočili do vsi po pravé straně. Cestu už jsem znal, takže před barák prodejce jsme trefili. Když jsme zadní cestou objížděli zahradu za barákem, byla druhá tyrkysová crxka vidět již z dálky, až po příjezdu k bráně jsem však zjistil, že to je černé auto, pro které jedu, jen už mělo kompletně přeházený předek z té modré. Za plotem hlídal vlčák a přes kamenný sloupek jsem nakukoval na kousek ode mě stojící auto.

CRX na dvorku již čekající na prodej 9. 7. 2013 15:44h


Byl čas, ale čekat se nám v tom vedru moc nechtělo. Minuty plynuly a marně jsme se z dlouhé chvíle pídili po nějakém toku nebo říčce v palermu vyschlých a prašných cest.

Vyprahlá krajina kolem obce Siladice 9. 7. 2013-16:00h


Konečně zpráva! Majitel hondy dorazí na otočku z práce každou minutou. Po příjezdu majitele jsme auto s kolegou omrkli kolem dokola a začali makat.

Byly potřeba přeházet všechna kola za moje, co jsem si dovezl, potom ještě vyměnit volant, který jsem taky měl svůj. No co budu povídat, snažil jsem se stáhnout cenu na minimum.

V úporném letním palu z nás jen lilo. Mezitím se podávala voda a káva. Auto jsem ještě jednou jel projet, tentokrát jsem ho vytáhl až na hlavní cestu, ze které jsme sjeli předtím do obce. V tušení, že řazení bude jako vždy na dvojce a trojce škrtat, jsem auto rozjel po frekventované, rychlejší, rovné silnici. Otáčky letěly nahoru, dvojka a 7500 ot/min a trojka a to samé až do pětky...... světe div se... nic! Převodovka si ani neškrtla a já věděl, že jsem vybral dobře. Připravil se tedy vlek a přiblížilo se nakládání. Nechal jsem kolegu s autem radši vyjet a šel jsem mezitím s majitelem sepsat kupní smlouvu.

Naložené Crx na podvalníku čeká už jen na formality. 9. 7. 2013, 17:20h


Na provizorním zahradním stolečku jsem klepající rukou na rychlo sepsal jednoduchou smlouvu o prodeji a odevzdal ráno vybraná eura. Auto bylo naloženo. Čas kvapil a domů to byl štráf cesty. Vyjeli jsme tedy a ten pocit, kdy se člověk veze v pohodlné sedačce a za zadním sklem se mu houpe na podvalu automobilový poklad, je k nezaplacení.

Už si to svištíme domů. 9. 7. 2013 17:41h


Auto budilo zaslouženou pozornost a bylo to znát. Bylo krásné počasí, lidi venku na zahrádkách u piva a jen se otáčeli. V Českém Meziříčí jsme podjeli neskutečně vysoký most dálnice, který nám ukázal zhruba směr, kterým se budeme ubírat.


Plánovali jsme jet stejnou cestou domů, ale vše se nakonec, jak už to bývá, zkomplikovalo. Trnava, Senica, Kůty a pak už to šlo z kopce.... Chtěli jsme se vyhnout dálnici, bohužel jsme se na ni opět dostali, kvůli uzavírce, která nás potkala. Cesta tedy tentokrát vedla přes Brno, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou, Chrudim, Pardubice až do Hradce Králové.

Po cestě na dálnici jsme jednou stavěli, protože se ozvala rána. Po zkontrolování jsme došli k tomu, že jsme přejeli jen nějaký plech na cestě.

Krátká zastávka a kontrola upevnění vozu – někde na dálnici před Brnem 9. 7. 2013, 19:07 h



Přišel čas na dotankování nádrže...19:54h – na nejmenované benzínce, zhruba někde u Skutče.


Následující cesta po Čechách se již ubírala malebnou krajinou s kopečky a kostelíky. Zapadající slunce zážitek jen umocňovalo a já už přemýšlel, jak si budu s autem užívat život, o kterém jsem několik posledních let snil. Za celý den nám, kromě malých svačin, poměrně vyhládlo a tak se k našemu hlavnímu cíli přidal ještě jeden. Nalézt po cestě nějaký motorest, nebo restauraci, kde by vařili. První zastávku jsme udělali u nadějně vypadajícího hostince v obci Netín, kde stál i nádherný kostelík, ozářený zapadajícím sluncem podvečera.

Kostelík v obci Netín – 9. 7. 2013 -20:52 hod


Bohužel jsme se jídla nedočkali a museli pokračovat dál v cestě. Po asi hodině cesty jsme dorazili do Žďáru nad Sázavou, kde jsme opět tankovali plyn do auta a zde nám poradila i pumpařka dobrou restauraci. Auta jsme tedy po krátkém hledání odstavili v Nádražní ulici u krajnice a šli si konečně orazit do blízké venkovní kryté zahrádky. Po tom celém dnu to byl opravdu zasloužený odpočinek. Vzduch zchladnul a noc se přiblížila. Lehký vánek osvěžoval unavené aktéry celodenní poutě. Sklenička osvěžujícího piva a dobré jídlo byly zasloužené.

Nádražní ulice v Žďáru nad Sázavou 9. 7. 2013-21:57 hod.


Po půlhodině příjemného stolování byl čas dorazit ještě ten zbytek cesty. Když jsme se vraceli k autům, tak jsem pořídil ještě tuto fotografii soupravy aut. Byl to nádherný pohled. Klidná noční atmosféra a na podvalníku u krajnice čekala trpělivě "černá perla" , jako by byla už ráda, že je v dobrých rukách.

Vydali jsme se na cestu, centrum bylo bohužel uzavřené, tak jsme se museli promotat odlehlejšími ulicemi města na správný směr ven. Potom už cesta ubíhala daleko rychleji. Byla již tma a tak nebylo co z oken pozorovat. Někdy v tu chvíli jsem volal kamarádovi Danovi, že po příjezdu do Hradce Králové, bych se rád u něj stavil a nechal auto na jeho parkovacím soukromém místě. Jelikož auto je bez značek a u našeho paneláku by ho leda tak odtáhli.

Bylo už dost pozdě. Počítali jsme, že domů dorazíme minimálně o hodinu dříve, ale co... Minuli jsme Chrudim, Pardubice a mazali jsme to po hlavní z Pardubek do Hradce Králové. Škopek s crxkem na zádech podjel pod několika nadjezdy u obchodní zóny a už nás vítala čerpačka Shell s prvními světly obce Hradec Králové. To už jsem prozváněl kamaráda a ozářeným městem od lamp jsme se přehnaly přes most nad soutokem Labe s Orlicí až do okrajové části města, kde u Duranu na nočním parkovišti zaskřípala ručka. Noc rozzářily brzdová světla.... Rozpálený motor po celodenní cestě ztichl a nocí se ozývaly už jen hlasy spolu se zvuky ruční prácičky kolem odepínání "Hondí formule". Mezitím seběhl ze schodů kamarád a jeho černá silueta se objevila na scéně. To už ale auto sjíždělo z vleku po nájezdech dolů a společně jsme koukali na tu malou hračku se zářícím červeným pásem na zádi, jak klesá na svoji přirozenou výšku. Sjíždět jsem nechtěl, auto bylo dost nízké a už při natahování na podvalník s ním byly problémy. Vše tedy zařídil dopravce a po zaplacení částky 6000kč za dopravu odjel. Chvíli jsme ještě povídali a obhlíželi černou siluetu nízké placky. Potom jsme s ní zacouvali na vyhrazené místo. Šel jsem domů a nemohl se již dočkat, až druhý dne ráno přijdu pěšky podívat se na místo činu.

Chodil jsem tam téměř každý den, třeba se jen mrknout. Důvod se vždy našel. A co bych vám povídal. Jezdil jsem s ním.... . I když auto nemělo technickou, nemělo značky, tak mi to nedalo a alespoň jsem mezi pár bloky popojel. I když jsem si jízdu neužil pochopitelně. Nebo jsem ho alespoň nastartoval. To bylo teda vždy..Úsměv). Auto bylo tedy v podstatě nepojízdné a tak jsem začal řešit obvyklé věci. Pojištění, dovozovou technickou, emise, značky. To obnášelo s autem odjet ke známé na STK, kde mi většinu věcí opravili a zařídili. Protože ale na STK shledali, že na autě je příliš hrubyánský výfuk, jinak vše ok, tak jsem ještě sháněl levnou repliku originálního výfuku. Ten se ale sehnat nedal a tak na auto nakonec šel zadní díl ze slabší verze 1,6 – 16v. Výfuk jsem tedy vláčel sebou z HK místním motorovým vlakem a pak pěšky polem až do vesnice u Hořic. Holt bez auta je vše těžší.

Když jsem konečně po měsíci útrap s autem odjížděl s platnou technickou a novým výfukem, byl jsem zase o nějaký ten tisíc lehčí. Ale zase o kousek více šťastný.

Dlouho mi to ale nevydrželo. Když jsem kvůli spzkám jel do Hradecké STK -Reginy na evidenční kontrolu, technik mě zpražil tím, že auto má uvnitř čtyři pásy a tak není dvoumístné a neodpovídá ani rozměr pneu. Na autě jsem měl totiž 15palcové kola a ve velkém technickém průkaze nebyly zapsané. Chyb bylo v papírech daleko více. Například na malém technickém průkaze byl typ vozu uveden jako honda crx ed9! Přitom se jednalo o verzi EE8, nebo že jde o hondu civic – crx, ale to by se dalo ještě přejít, že mě však technik cepoval kvůli tomu, že je zapsaná černá barva a přitom na sluníčku je vidět lehce metalická složka, to už se mi nelíbilo. To vše bylo převzato už z Rakouských průkazů, na které auto normálně jezdilo.

Evidenční kontrola v Hradecké STK Regina 5. 9. 2013


Do velkého technického průkazu se tedy musely udělat dodatky o změně a doplnění správných údajů.
Což mi, v rámci reklamace vyřídila předešlá STK.

Jen co bylo vše již napraveno, mohl jsem s radostí jezdit. Tedy pokud mě neblokovaly přední pístky, což se stávalo pokaždé při vyšších rychlostech, kdy se drhnoucí kotouče náležitě zahřály a roztáhly. Volant mi to naznačil klepáním, kdy bylo nutné ihned zastavit a nechat je zchladnout.

Někdy v té době jsem se dověděl, že má být od prvního října uvedena v platnost novelizace zákona o ekologickém poplatku, kdy už se nepůjde vyhnout placení, skrz předešlé přepsání vozu na ZTP. Ihned jsem tedy auto přepsal z držitele ZTP na sebe zpátky a stihl jsem to opravdu na poslední chvíli. To už jsem si myslel, že mám po většině starostí. Velký technický průkaz se svým jménem na listině majitelů mě hřál náležitě u srdce. Po letech zase mám i papírově hondu crx!!!

Bohužel jsem za krátko zjistil, že mám roztrženou manžetu na přední poloose a do toho jsem našel svoje auto, na parkovišti u podniku, s prasklým čelním sklem. Problémy se jen kupily a já začal propadat panice, že auto bude samý problém. Rozpočet, určený na pořízení vozu a jeho zprovoznění, se už téměř vyčerpal a to jsem neměl hotové rozvody, olej, filtry, vyvařené lemy a opravené přední brzdy. Začal jsem tedy tím nejméně nákladným a nejvíce ohrožujícím. Manžetou. V servise kamarád Jirka nakonec měnil obě, jak už to tak chodí. K tomu mi vyměnil ještě olejovou náplň v převodovce.

Servis v Plotištích nad Labem – zadní odstavná plocha 17. 10. 2013


Poté jsem vyřešil zatuhlé přední brzdiče, tím, že jsem pořídil nově zrepasované. Ty chodili jak nové a když jsem je natřel červenou barvou a dal na auto, dojíždělo na neutrál jak ložisko po skle. Podzim se překulil a nadešla zima. S autem jsem nejezdil. Nechtěl jsem ho tahat do sněhu, ale nakonec nebylo ani třeba obávat se. Zima 2013/14 totiž žádná nebyla a v HK ani sníh, kromě jedné chvíle, významněji nepadal.

Rok 2014 se nesl ve znamení výletování s CRXkou. Byl jsem na crx sraze na Seči, kde jsem se blíže seznámil se skvělou komunitou kolem tohoto stroje a kromě kratších rodinných výletů po bližším, nebo vzdálenějším okolí jsem podnikl nejdelší cestu z Hradce Králové do Třince na Slezsku a zpět. Kde jsem naměřil průměrnou spotřebu 5,2litru/100km, (jel jsem max. do 110km /h po dálnici). Z oprav, které jsem na hondě udělal, bych uvedl tyto: Na jaře jsem vyměnil motorový olej a filtr, začátkem léta udělal rozvody a byly vyměněny napínací kladka a vodní pumpa. Na Honday 2014 jsem potom pořídil originální litá kola crx - EE8 za 1500kč i s pneu na dojetí. Nyní je konec léta a chystám se na výměnu prasklého čelního skla a potom ještě jednu výměnu oleje. To bude pro tento rok asi vše.






Co dál?.....

Co plánuji do budoucna? Tak vzhledem k tomu, že v říjnu 2014, má přijít na svět můj první potomek, by se hodilo nějaké rodinnější auto. V tomto ohledu nemůže crx sloužit, leda nouzově. Zatím odolávám představám ho prodat a pořídit za něj obratem civic VT, které by již splnilo podmínky na rodinnější vůz. Alespoň podle mých představ. Rád bych si tedy crx nechal a uklidil ho někam do " stodoly" na víkendové projížďky. K tomu bych pak pořídil nějakého civika 4., 5., nebo 6té generace jako auta pro všední den. Ještě však nevím, jak tohle dopadne.

Tím se dostávám už k dlouhodobější myšlence, splnit si tak trochu vzpomínkový sen a tím je černá motokárka civic ED7 pro 4-5 lidí na běžné ježdění. Když jsem se na ní ptal kámoše Jirky, který ji naposledy vlastnil po majiteli z pošty, odpověď zněla asi takto: " joooo....zbylo po ní toho celkem dost, mám toho doma plné krabice ))). Tohle auto totiž během posledních let prodělalo několik transplantací motoru,(například v něm byla jednotka B16A1) interiéru a byla vyměněna většina karosářských dílů, takže když jsem ji ještě viděl jezdit, tak už to vlastně z poloviny ani nebyla ona. 

Nakonec to s ní skončilo tak, že motor se podle majitele zadřel nedostatkem tlaku oleje asi nejspíš v nějaké táhlé zatáčce a potom, co stála znepojízdněná už se jen rozebrala a zbytek shnilé kastle šel do šrotu. Nyní staví kámoš Jirka opět " nového civika 4.g s motorem D16A6, kde sání a vstřiky použil z motorky Honda CBR 600f. Auto prý jede ještě rychleji než klasická B16A... a zvuk je ještě brutálnější.

"Můj" bývalý civic, již po úpravách a mnoha zásazích foto z roku 13. 8. 2012



Bývalý civic 4.g. foto 2


S hondou jsem strávil do této doby 10 let a to za něco mluví. I když i jiné značky mají zajímavé modely a rád bych si vyzkoušel legendy jako Nissan Primera eGT, Nissan sunny 2,0 GTI, Peugeot 205 Gti, nebo 405 mi 16, Suzuki Svift, BMW E30, Mercedes 190 2,5 -16v, atd., od Hondy bych asi už neodešel. Za ta léta s ní strávená jsem řešil především jen spotřební díly a rezavějící kastle.

Chtěl bych ještě dodat subjektivní poznatek, že nejsportovnějšími modely pro mě byly produkovány na přelomu 80-tých a 90.-tých let. Pozdější produkce měla samozřejmě ještě lepší jízdní vlastnosti, ale už to nebyla ta typická Honda, co ji každý znal jako placaté sportovní auto na každý den s vysokými výkony a relativně nízkou spotřebou.




Článek jsem psal od jara až do září 2014 v práci v autobuse na konečných zastávkách. PS: Čelní sklo je již vyměněno a na olej se chystám tento týden. 7. 9. 2014

Autor textu i většiny fotografií: Jirka1





Motor zpívá v otáčkách

gumy ve zpomaleném dechu líbají asfalt

a rychlá kola letí jak o život, aby se nadechla krajiny

zalité slunečními paprsky prosetých skrze mraky a listy stromů.......



   Autor  Komentáře
Daver
Administrátor



Články: 16777178
Komentáře: 36
 Zaslal: 19.1.2015 , 11:23  Předmět:    
Vstoupit do diskuze k článku ZDE


Rating box? ? neni


  Články
 
  Příběh skalního hondaře, aneb 10 let s háčkem | 2. část
  Sekce: Můj příběh
  Zaslal:  19.1.2015 , 6:34
   
AUTOR: Jirka1
2 háčka
Založen: 19.10.2007
Články: 5
Komentáře: 0

Hodnocení: 0.00/5.00 [0]

Technika Jak na to Klub Srazy a výlety Novinky a historie Partneři Můj příběh


 
Přejdi na:  
 
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
You cannot post articles in this chapter
You cannot edit your articles in this chapter
You cannot delete your articles in this chapter
You cannot rate articles in this chapter
You cannot approve articles in this chapter

You cannot post comments in this chapter
You cannot edit your comments in this chapter
You cannot delete your comments in this chapter
You cannot rate comments in this chapter



Board Security

(97373 útoků)
::  www.honda-club.cz  :: poslední témata RSS TOPlist

[ Čas: 0.0507s ][ Dotazy: 36 (0.0094s) ][ GZIP on - Debug on ]