 |
|
| AUTOR: |
 |
M@jk
Založen: 17.6.2007
Články: 9
Komentáře: 21
|
|
Hodnocení: 1.00/5.00 [1]
|
 |
|
 |
Článek |
Strana 1 z 1 |
|
| |
Vážení a milí výletuchtiví,
Jaro se začátkem dubna dostalo ke slovu v plné síle a nastaly ty správné podmínky pro výlety. Teploty byly již více než příznivé. Na předposlední květnovou sobotu jsme naplánovali výlet za poznáním západních Čech, tentokráte již druhý v pořadí. Na pořadu byla návštěva světově známých a proslulých lázní – Karlovy Vary, dále pak středověkého hradu Lokte, projížďka směrem na Horní Slavkov-Bečov nad Teplou a nakonec prohlídka dalších západočeských lázní – Františkovy Lázně.
Týden před konáním výletu jsem si dovolil lehce pozměnit itinerář výletu, a to z časových důvodů, abychom si návštěvu Karlových Varu a Lokte mohli v klidu užít. Změna byla následující: z Lokte jsme se vydali po trase Horní Slavkov-Bečov nad Teplou. Západočeský výběžek tak zůstane neprozkoumán, ale určitě bude motivací pro další výlet, takže si myslím, že to vůbec nevadí.
Sraz v Praze a cesta do Karlových Varů
Sobotní ráno 23. května bylo krásně, no prostě nádherně. Mraky na obloze sice byly, ale sluníčko již svítilo a dávalo o sobě vědět. Vstávali jsme velmi brzy. Vzhledem k tomu, že sraz v Karlových Varech byl naplánován na 10 hodinu, proběhla tedy hlavní příprava na výlet, jako bylo zabalení věcí na cestu a organizace, již v pátek, abychom ráno mohli jen vstát a „opařit se čajem“ a vyrazit. Opět se k nám přidává náš kamarád Luboš, který si musel trochu přivstat. Vyzvedával totiž ještě u Kolína nějaké věci. S ním a jeho C5G máme sraz na Jižní spojce na čerpací stanici OMV. (Obrázek č.1) Jako posilu a navigátora má s sebou svého bratra Pepu. Vyrážíme tedy po 8 hodině, abychom stihli v Hořesedlech ještě Sablose s Věrkou,od kterých přebíráme náhradní díly pro našeho kolegu v Plzni. Vyrazili jsme směr Kladno a Nové Strašecí po silnici R6/I.třídy. Dále pak po silnici 6/I.třídy, jež nás přes Krupou, Lubenec a Bochov dovedla do Karlových Varů včas. Přijíždíme nakonec s cca 15 minutovým zpožděním. Sraz jsme naplánovali u OC Hypernova. Kde jsme se setkali s dalšími „účastníky zájezdu“.
Přijel Imam55 s jeho Civic 7G Type R, Jugmi se svým C5G 3D. (Obrázek č.2,3,4) Po chvílce odpočinku a seznámení, jsme se shodli, že bude vhodnější se přesunout blíže k centru města. Imam55 nás vedl. Parkování u Městské tržnice stojí Kč 20,- na hodinu. Myslím si, že je to velmi příjemná cena.
  
Karlovy Vary
Světově známé a proslulé lázně v srdci Evropy, na západě Čech, mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem snad netřeba představovat. Ale pokud by i přesto někdo marně pátral v paměti, rád mu ji osvěžím.
K vzniku města se váže pověst
Vypráví se, že Karel IV. kdysi podnikl loveckou výpravu do lesů v hornatých končinách a údolích, kde nyní vyvěrají horké prameny. Zdejší lesy oplývaly zvěří. Při lovu jeden ze psů počal štvát kus divoké zvěře. Při jeho pronásledování spadl do tůně, odkud nyní prudce tryská horká voda. Pes začal bolestí výt.
Lovci, kteří uslyšeli psí nářek, přispěchali v domnění, že jej poranila pronásledovaná zvěř. Podívaná, jež se jim naskytla, je velice udivila. Přistoupili blíže, vytáhli psa z tůně a pak sami ochutnali horkou vodu, jež tolik vyděsila psa.
O celé události zpravili císaře Karla IV., který se pak s četnou družinou vydal k onomu místu, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Za přítomnosti svých lékařů moudrý panovník poznamenal, že takováto horká voda může zažehnat mnohé těžké nemoci a jest velmi užitečná a posilující. Poté vodu sám užil (prý měl nemocnou nohu) a seznal úlevu a zlepšení. Nad tím se panovník radoval a brzy nařídil, aby celé místo bylo osídleno a kol pramene zřízeny domy. (Obrázek č. 5)
A nyní pár faktů
Přibližně kolem roku 1350 císař Karel IV. pořádal při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů, kde jeho družina objevila díky náhodě horký pramen. Jemu záhy přiřkl císař léčivou moc, o níž se na vlastní kůži přesvědčil. Podle pověsti nechal kolem zázračného pramene postavit město, lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenovány na Karlovy Vary. Následně dne 14. srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti. Město dodnes díky zřídlům vzkvétá a těší se slávě daleko za hranicemi naší země.
Větší stavební i lázeňský rozkvět však zaznamenalo až o 200 let později. Kolem roku 1582 zasahuje město velká povodeň. V 17. století čelily Karlovy Vary útrapám spojených s třicetiletou válkou i živelným pohromám. V roce 1604 zachvacuje město katastrofální požár, který zcela poničí město (podobná událost se přihodí i roku 1759). Město se ale rychle vyrovnalo s následky katastrof a mohlo pokračovat v lázeňském, architektonickém a kulturním rozvoji. Postupem času se lázně stávaly stále oblíbenějšími. Hodně k tomu přispěl i fakt, že se sem jezdila léčit bohatá šlechta. Nejvýznamnějším karlovarským pacientem 18. století byl bezesporu ruský car Petr Veliký.
V roce 1775 Johann Georg Pupp položil základ rozvoji hotelu Grandhotel Pupp. V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka, který se v následujících letech stane známým nejenom v zemích Českých, ale také ve světě. V roce 1844 se ve městě začíná rozvíjet další průmysl, tentokrát zaměřený na vývoz vřídelní vody.
V roce 1870 je město napojeno na evropskou železniční síť. Koncem 19. století se mění Karlovy Vary také architektonicky, a to stylem staveb - neoklasicismus, neobaroko, neorenesance. Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města mají v tomto období především stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi 20 budov - mimo jiné také Grandhotel Pupp, divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda (dnes již neexistující).
Během první republiky je ve městě roku 1929 otevřeno letiště Karlovy Vary, které umožnilo pohodlné cestování pro majetné turisty.
Po druhé světové válce dochází v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k odsunu německého obyvatelstva do Německa. Roku 1946 vzniká Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který město proslavil ve světě a každoročně láká množství filmových nadšenců a známých celebrit z celého světa.
Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 došlo k zestátnění lázeňské léčby, která je opětovně navrácena do soukromého vlastnictví po roce 1989.
Současné město neleží přesně na místě, kde bylo založeno. Vlivem eroze podložní desky, způsobené řekou, se pozvolna posunovalo proti proudu řeky.
Ze známých osobností stojí za zmínku:
Vzhledem to mu, že výčet velmi i méně známých osobností, které navštívili město je bezpočet, dovolil bych si „jen malý“ výtažek. 
Karel IV.
Pro nás asi nedůležitější osobnost, zakladatel a hlavně asi nejvýznamnější Český král a císař říše římsko-německé navštívil lázně v letech 1370, 1374 a 1376.
Petr Veliký
1711 a 1712 - ruský car.
Marie Terezie
1721 a 1732 - rakouská císařovna.
J. W. Goethe
1785 - 1823 – celkem prodělal německý básník 13 pobytů.
L. v. Beethoven
1812 - německý hudební skladatel.
J. Dobrovský
1818 - český učenec.
N. Paganini
1828 - italský houslový virtuóz.
R. Wagner
1835 - německý hudební skladatel.
F. Chopin
1835 polský hudební skladatel.
J. K. Tyl
1836 český spisovatel.
W. A. Mozart
1844 - rakouský hudební skladatel.
K. H. Borovský
1849 – český novinář a spisovatel.
Jan Neruda
1872 - český spisovatel.
K. Marx
1874, 1875 a 1876 - německý filosof.
Antonín Dvořák
1879 – 1895 - český hudební skladatel.
Ema Destinová
1904 - česká pěvkyně.
Alfons Mucha
1922 - český malíř.
Tomáš Garrigue Masaryk
1923 - 1932 - president ČSR.
R. Strauss
1926 - rakouský hudební skladatel.
Karel Čapek
1932-1935 - český spisovatel.
E. E. Kisch
1936 a 1946 - český novinář a spisovatel.
A. Hitler
1938 - německý diktátor.
Edvard Beneš
1947 - president ČSR.
R. Hayworthová
1947 - americká herečka.
C. Cardinalová
1964 - italská herečka.
J. A. Gagarin
1966 - ruský kosmonaut.
L. Brežněv
1967 - ruský státník.
Juan Carlos I.
1987 - španělský král.
Václav Havel
1990 – 2007 - president ČR.
Sayako
1996 - japonská princezna.
G. Peck
1996 - merický herec.
P. Richard
1996 - francouzský herec.
Jackie Chan
2002 - herec akčních filmů.
Michail Gorbačov
2002 - ruský politik.
M. York
2002 - americký herec.
Václav Klaus
2003 – 2007 - president ČR.
Gérard Depardieu
2005 - francouzský herec.
Madeleine Albrightová
2005 - politička USA.
Robert Redford
2005 - americký herec.
Stjepan Mesić
2006 - chorvatský prezident.
Jak vidíte, je seznam velký, a to i přes opravdu důkladnou selekci. Přehled osobností naleznete na následujícím odkazu.
Prameny
Ze 79 pramenů různé vydatnosti je 13 zachyceno a používá se k pitné kúře. Složení minerálních vod je v základu podobné. Rozdíl v teplotách a jiném obsahu kysličníku uhličitého činí vody odlišné v jejich účincích. Chladnější prameny mají obvykle lehce projímavý účinek, prameny teplejší mají vliv tlumivý, zpomalují vylučování žluče i žaludečních šťáv. Díky specifickým vlastnostem karlovarských minerálních pramenů a možnosti jejich téměř univerzálního využití se v Karlových Varech léčí pacienti s různými nemocemi.
Mezi ty nejčastěji léčené patří:
• onemocnění zažívacího ústrojí
• poruchy látkové výměny
• diabetes
• dna
• obezita
• paradontóza
• choroby pohybového ústrojí
• nemoci jater, slinivky, žlučníku a žlučových cest
• stavy po onkologických nemocích
• neurologická onemocnění
• apod.
Prohlídka Karlových Varů
Pojďte s námi, nebudete litovat.
Z parkoviště na Varšavské ulici se vydáváme do centra města. Procházíme Zeyerovou ulicí do třídy Tomáše Garrique Masaryka, kde je zvěčněn ve své životní velikosti. (Obrázek č. 6). Pokračujeme na Náměstí Osvobození, kde se nacházejí Alžbětiny lázně (Obrázek č. 7) a přes Poštovní most překračujeme řeku Teplá k hotelu Thermal. , lázeňskému sanatoriu s kongresovým centrem a bazénem. (Obrázek č. 8 ) Každoročně je hotel centrem Mezinárodního filmového festivalu. (Obrázek č. 9) Odtud se vydáváme na procházku Dvořákovými sady po stopách pramenů. Pojďte s námi.
   
Sadová kolonáda
Založena byla v 19. století. Najdete zde 3 minerální prameny. (Obrázek č. 10)
• Pramen Hadí 30°C - s tímto pramenem se lázeňští hosté setkávají od roku 2001. Z hadí tlamy vytéká přímo v Sadové kolonádě. (Obrázek č. 11)
• Pramen Sadový 47,4°C - vytryskl při hloubení základů pro Vojenský lázeňský ústav v polovině 19. století, původně se jmenoval Císařský pramen. Vytéká v prostorách vedle kolonády. (Obrázek č. 12)
• Pramen Svoboda 60°C - objeven byl v druhé polovině 19. století při stavbě Lázní III, své nynější jméno má od konce 2. světové války. Dříve se jmenoval Lázeňský, poté nesl jméno Františka Josefa I. Altán s pramenem najdete mezi Lázněmi III a Mlýnskou kolonádou. (Obrázek č. 13)
Terezce se zalíbily schody kolonády a tak tahala maminku za ruku se slovy: „Taaam, taaaam …“
   
Já se ochutnávce pramenu Svoboda nebráním, Luboš ochutnává a i Terezka, k „nelibosti“ maminky, říká: „Doblý doblý …“. Pokračujeme tedy po Mlýnském nábřeží k další kolonádě.
Mlýnská kolonáda
Původní Zítkova vize o vzhledu neorenesanční stavby se podstatně lišila od její konečné podoby. Slavný architekt Josef Zítek ji původně zamýšlel jako dvoupodlažní a ještě honosnější. Po svém dokončení nebyla kolonáda přijata s velkým nadšením. Prý neladila s charakterem lázeňského centra. Od roku 1893, kdy byla prodloužena ke Skalnímu prameni, měří 132 m. Pod její střechou, kterou nese 124 korintských sloupů, se nachází orchestřiště a pět minerálních pramenů. (Obrázek č. 14)
• Pramen Skalní 53°C - do roku 1845 vyvěral v říčce Teplé. Po terénních úpravách byla jeho voda přivedena do míst dnešní Mlýnské kolonády. (Obrázek č. 15)
• Pramen Libuše 62°C - původně nazývaný pramen Alžbětiných růží. Vznikl spojením čtyř menších pramenů. (Obrázek č. 16)
• Pramen Kníže Václav I 65°C - voda tohoto zřídla byla využívána k výrobě karlovarské léčivé soli. Koncem 18. století se prý svou vydatností a silou mohl měřit s Vřídlem. Kníže Václav je vyveden do dvou pramenních váz. Kníže Václav II vytéká před kolonádou naproti orchestřišti. (Obrázek č. 17)
• Pramen Kníže Václav II 58°C
• Pramen Mlýnský 56°C - už od 16. století je užíván k lázeňské léčbě. Dříve hlavně ke koupelím. Vodu z oblíbeného pramene bylo kdysi možné koupit téměř ve všech českých lékárnách. (Obrázek č. 1
• Pramen Rusalka 60°C - od 16. století do roku 1945 se jmenoval Nový pramen. Voda z něho vyvěrající byla svého času více oblíbená než ta z Mlýnského pramene. Měl i svou kolonádu Nového pramene, která byla později přestavena a pojmenována jako Mlýnská. (Obrázek č. 19 )
     
Odtud se vydáváme ulicí Lázeňskou, která nás přivádí ke kolonádě Tržní, Zámecké a Vřídelní.
Tržní kolonáda
Dřevěná stavba, postavená ve švýcarském stylu, měla podle plánu zastřešovat zřídla jen pár let. Když už však stála nad prameny Tržním a Karla IV. více než sto let, přistoupilo město k jejímu zachování a kompletní rekonstrukci firmou Fellner a Helmer. (Obrázek č. 20)
• Pramen Tržní 62°C - pramen se od svého objevení v roce 1838 několikrát ztratil a znovu objevil. Uskutečnilo se několik vrtů, díky nimž může být i dnes lázeňskými lékaři předepisován. (Obrázek č. 21)
• Pramen Karla IV. 64°C - léčivé schopnosti tohoto zřídla možná přispěly k rozhodnutí císaře Karla IV. vybudovat zde lázně. O objevení Karlových Varů vypovídá reliéf umístěný nad pramenem. (Obrázek č. 22)
  
Zámecká kolonáda
Postavena v letech 1911-1913, Friedrichem Ohmannem. Najdete ji nad kolonádou Tržní. Má dvě části: kolonádu Horního pramene a kolonádu Dolního pramene. Ve vnitřních prostorách té dolní je umístěn reliéf Ducha pramenů. Kolonáda byla dlouhá léta uzavřena. Veřejnosti je opět zpřístupněna od roku 2001, kdy prošla celkovou rekonstrukcí.
• Pramen Zámecký dolní 55°C - prakticky se jedná o jeden pramen, který je sveden do dvou váz. Avšak díky větší nadmořské výšce horního vývěru a fyzikálním zákonitostem, má Zámecký horní pramen jinou teplotu i obsah CO2 než jeho dolní varianta. Vývěr v kolonádě Zámecké je určen pouze pro klienty Zámeckých lázní a proto jsme ji ani nenavštívili. Plastiku ducha pramenů jsme tedy bohužel neuvidíte.
• Pramen Zámecký horní 50°C - Dolní Zámecký pramen je pro veřejnost přiveden na Tržní kolonádu. (Obrázek č. 23)
Naproti Tržní kolonádě se nachází Vřídelní kolonáda - jediná moderní a novodobá stavba kolonády ze 70. let 20. století. Stačí tedy udělat pár kroků a jste u pramene poutajícího snad nejvíce pozornosti návštěvníků města.
Vřídelní kolonáda
Gejzír horké minerální vody krylo od 16. století už mnoho staveb: barokní budova, empírová kolonáda, litinová či provizorní dřevěná kolonáda. Další a prozatím poslední stavba obklopující vřídlo pochází z konce 60. let 20. století., přesněji v letech 1969-1975. Pod podlahou kolonády se nalézá místo pro čerpání, rozvod a tepelnou regulaci vřídelní vody.
(Obrázek č. 24)
Jsou zde i prostory, kde vřídlovcem „obrůstají“ karlovarské suvenýry, ty se nacházejí v podzemí kolonády, kde ve staré části vřídelního podzemí bude v blízké době znovu zpřístupněna exkursní trasa.
• Vřídlo 72°C - tento gejzír vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody. Dnes je jediným pramenem využívaným ke koupelím. Vřídlo se ale užívá i při pitné kúře. V prostoru kolonády je umístěno celkem 5 nádob s vřídelní vodou o teplotách 70, 50 a 30°C. Zajímavostí je, že sloupec vřídelní vody je díky tlaku schopen vytrysknout až do výšky 12 metrů. (Obrázek č. 25)
 
Zde jsme si udělali malou přestávku a odpočinuli si. (Obrázek č. 26) Na Divadelním náměstí obdivujeme budovu Městského divadla z roku 1886. Ulicí Vřídelní se začínáme pomalu vracet zpět. Naproti Vřídelní kolonádě se nalézá dům, kde po dobu svého léčení roku 1879 bydlel Antonín Dvořák. (Obrázek č. 26) Nedaleko něj se na vyvýšenině nalézá barokní chrám sv. Máří Magdaleny z roku 1737. (Obrázek č. 27). Kolem slunečních hodin (Obrázek č. 28 ) pokračujeme po pravém břehu říčky Teplé. Všímáme si vybetonovaného koryta řeky, které připomíná, jak karlovarští ve své historii nechtěli opakovat povodně. (Obrázek č. 29) Hojně využívanou službou byly kočáry taženými koňmi, opravdu radost pohledět. (Obrázek č. 30). Ulicí I. P. Pavlova jsme opět došli k Mlýnské a Sadové kolonádě. Nakonec ulicí Zahradní na levém břehu řeky Teplé míříme již k Městské tržnici a vracíme se na parkoviště. Tím je naše návštěva Karlových Varů u konce. Přiznávám, že jsme vynechali některá místa, která by stála za to vidět, a to: Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla, Grand Hotel Pupp, Jelení skok či vyhlídku Dianu s lanovkou. No vzhledem k tomu, že do západních Čech určitě ještě pojedeme, tato místa navštívíme.
    
Cesta do Lokte
Na parkovišti nás opouští Imam55 s CTR. My ostatní odjíždíme z Karlových Varů v cca 13,30 hodin a vydáváme se po silnici R6/I.třídy směr Sokolov/Cheb. Po cca 11 kilometrech odbočujeme na silnici 209/III. Třídy a za 3km přijíždíme do města Loket ulicí Československé armády a kocháme se nádherným výhledem na hrad Loket. (Obrázek č.31). Město musíme objíždíme a vychutnáváme krásu okolí. Nejdříve jsme zajeli přímo do centra, přeci jen jsme chtěli parkovat co možná nejblíže. Zde se domlouváme, že parkovat budeme zde – parkoviště je zdarma. Terezka nám usnula a tak jsme se věnovali po příjezdu obědu, lelkování a klábosení. Mezitím nás poctil malou návštěvou Bukki s Civic 5G 3D. Ten nás pak spolu s Jugmim opouští po 14 hodině.
Loket
Historie tohoto královského města je opravdu bohatá. Město Loket (německy Elbogen), se nachází v severovýchodní části okresu Sokolov, leží na úpatí Slavkovského lesa, na výrazném ostrohu, sevřeném ohybem řeky Ohře.
První zmínky o vzniku města sahají do 30. a 40. let 13. století, za vlády krále Václava I, kdy sem bylo přeneseno ze Sedlce sídlo krajského úřadu a tím i město Loket se povzneslo, protože hrad tvořil později spolu s městem jeden obranný celek. Vždyť i jediná městská brána byla střežena hradními many. Soustava manství, která se vytvořila kolem hradu za Přemysla Otakara II., vytvořila totiž z Loketska zvláštní útvar, město se upevnilo za Přemyslovy vlády a hospodářsky těžilo z výhodné polohy na obchodní cestě vedoucí z Chebu a Kraslic do Prahy přes Žlutice či Kadaň.
V lucemburské době byl Loket několikrát dočasným sídlem členů královského rodu. Několikrát jej navštívil král Jan Lucemburský, v roce 1319 se sem uchýlila jeho manželka Eliška Přemyslovna s kralevicem Václavem - mladým Karlem IV., který tu byl po dva měsíce podle otcova rozkazu uvězněn. V roce 1337 udělil král Lokti práva jako jiným královským městům. Také dospělý Karel IV. sem jezdil často a využíval i zdejší královskou oboru.
To, že Loket patřil k nejpevnějším místům v Čechách a dokonce i v celé střední Evropě, se ukázalo mj. i v bojích Václava IV. s Ruprechtem Falckým v letech 1406 - 1407. V předhusitské době se Loketští několikrát zúčastnili, spolu s chebskými, trestných výprav proti loupežným rytířům.
V husitské době si udržel v Lokti moc patriciát a tak město zůstalo věrné katolictví i císaři Zikmundovi. Roku 1434 zastavil král Zikmund loketský hrad, město, hodnost královského purkrabího a téměř loketský kraj svému kancléři Kašparu Šlikovi za finanční výpomoc v husitských válkách. Šlikové pak ovládali většinu Loketska s přestávkami až do roku 1547, ale dlouho byli v odboji s českými králi a po roce 1471 se dokonce pokusili o prodej Loketska Sasům a tím i odcizení české koruně. Soudili se s nimi a dokonce i válčili samotní loketští občané, kteří se nechtěli stát jejich dědičnými poddanými.
Roku 1547 zůstalo město, přestože jeho většina obyvatel byla nekatolická, věrno králi Ferdinandovi a tato se mu vyplatila. Přestože v letech 1551 - 1562 byl Loket ještě zastaven pánům z Plavna, ve druhé polovině 16. století získali loketští občané sami do zástavy za 30 tisíc tolarů loketské purkrabství s celým zbožím a s panstvími Kynšperkem, Hertenberkem a Luby. V roce 1598 přešla zástava plně do rukou města, čímž se stal Loket zase svobodným královským městem a majetníkem velkých panství. V roce 1561 mu byl polepšen znak a uděleno právo pečetění červeným voskem, roku 1562 mu byla přenechána část výtěžku z Loketského kraje i klíč k městské bráně.
Pohromou pro město byla třicetiletá válka, po níž nastal pozvolný úpadek Lokte. V letech 1714 - 1751 dokonce Loketský kraj neexistoval. Roku 1725 zachvátil téměř celé vnitřní město velký požár. Když bylo roku 1751 Loketsko zase obnoveno a rozšířeno, došlo jen k pozastavení stagnace města. Sláva Lokte se již nevrátila a po roce 1795 byl loketský hrad přeměněn dokonce ve věznici.
Na konci feudalismu došlo ke zrušení Loketského kraje.
Z průmyslových podniků proslavila město nejvíce porcelánka, kterou založili bratři Haidingerové (link) již v roce 1815 a kteří ji řídíli téměř padesát let. Za nich dosáhla porcelánka vrcholu po technické i umělecké stránce v letech 1835 - 1840.
Po roce 1918 se stala loketská porcelánka součástí akciové společnosti Epiag. Jinak byl růst Lokte pozastaven skutečností, že se moderní průmysl usídlil v jiných okolních městech, jako Kraslicích, Sokolově, Karlových Varech a Chebu.
Malebné centrum města je dnes památkovou rezervací.
Hrad Loket
Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Zajímavostí je, že impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.
Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Období vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.
Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky: když roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát a v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále.
Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde i lovil v rozsáhlé královské oboře. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.
Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.
Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.
Na stavebních akcích, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři generace Šliků. Jejich zásahem se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo vcelku zájem.
V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym. Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.
Po požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.
O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo až roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949.
V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.
Ze známých osobností stojí za zmínku:
Johann Wolfgang von Goethe
Slavný německý básník. Pro zajímavost uvádím, že tento slavný básník rád pobýval v oblasti západočeských lázní. Loket několikrát navštívil.
Vilém Mrštík
Autor románu Pohádka máje či dramatu Maryša měl velmi blízký vztah k tomuto kraji. Pravidelně navštěvoval Loket i Karlovy Vary, zamiloval si Svatošské skály a zdejší přírodu.
Prohlídka Lokte
Terezka se mezitím vzbudila a my mohli vyrazit. Tak pojďte, my Vás provedeme po tomto krásném středověkém městečku.
Naše první kroky vedly k mostu přes řeku Ohře. Kde se nám podařilo zachytit hrad Loket ve své kráse snad nejlépe, jak to šlo. Posuďte sami. (Obrázek č. 32 a 33) Dále pak pokračujeme ulicí T. G. Masaryka do centra města. Po pravé straně míjíme monumentální, raně barokní budovu Radnice pocházející ze 17. století. (Obrázek č. 34) Náměstí je lemováno i starými hrazděnými domy, viz Hotel Goethe (Obrázek č. 35). Najdeme zde i Morový sloup. (Obrázek č. 36) Ulička Zámecká, jež vede od Hotelu Goethe je vskutku malebná. (Obrázek č. 37) Pomalu pokračujeme v procházce a blížíme se k dolní části. Zde se nachází Černá věž, ta patřila do areálu tzv. dolního hradu, který střežil přístup do hradu (Obrázek č. 38 ) Slavný Německý básník Johann Woflgang von Goethe má svou sochu na samém konci ulice T. G. Masaryka. (Obrázek č. 39) U jeho sochy se žena nechala vyfotit již ve Vídni a Frankfurtu nad Mohem. Poté se vydáváme po hradbách přímo k zámku. Začínáme ostře stoupat po schodech, kde jsme s Pepou vyzkoušeli kvalitu našich bot a hlavně fyzičku. Na to, že je Pepa lehčí a já měl „plnou polní“ (batoh s věcmi pro dcerku) a věkový rozdíl je cca 10ti letý a navíc jsem kuřák, tak dostal „nasekáno“ sice jenom o malý kousek, ale dostal.  Prohlídku hradu jsme nerealizovali, ale i tak jsme se pokochali jeho krásou. (Obrázek č. 40 a 41) Rekonstrukce se děla za podpory Evropské Unie z fondu Phare v 90. letech. Od hradu jsme pak pokračovali ulicí Kostelní zpět na náměstí. U kostela Svatého Václava (Obrázek č. 42), přesněji u kostelní brány byl roku 1607 pohřben Jiří Popel z Lobkovic. Na závěr jsme se pohodlně usadili na náměstí v kavárně Zlatý Lev naproti morovému sloupu. Ceny bych řekl mají docela příjemné, žádná drahota. Tím se naše návštěva tohoto krásného města a hradu chýlila ke konci. Odjezd z Lokte byl zhruba v 15.30 hodin.
     
    
Cesta do Bečova nad Teplou
Pro cestu do Bečova nad Teplou jsme zvolili 209/III. na Horní Slavkov, musím opravdu doporučit, nový asfalt, pěkné klopení, serpentýny, chtěli jsme se projet trochu svižněji, ale brzdil nás jeden „japonec“. Z Krásna jsme pak pokračovali po silnici 208/III, a ta měla opravdu kouzlo, a to 8 kilometrů zátáček a serpentýn, táhlé stoupání a pak ostřejší klesání do údolí říčky Teplá. Vřele doporučujeme.
 
Do Horního Bečova nad Teplou přijíždíme lehce kolem 16 hodiny. Parkování se nám podařilo najít vskutku perfektní. A to na Mariánskolázeňské ulici asi 200m za odbočkou z hlavní silinice na Plzeň po levé straně u řeky Teplá pod hradem Bečov. (Obrázek č. 43) Parkoviště stálo v čase naší návštěvy Kč 30,- na den, ano čtete dobře, na den. Obsluha parkoviště byla milá. Paní nám musela vysvětlit jak se platí, neboť informační cedule byla nečitelná a my nakonec neplatili vůbec nic, neboť po nás již úhradu parkovného nechtěla. Jestli se někdy dostane k internetu a k tomuto článku, tak jí patří poděkování za ochotu.
Bečov nad Teplou
Počátky Bečova sahají do roku 1314 – kdy se objevuje první zmínka o bečovském hradu, který založili Boršové z Rýzmburka (Oseka). Jsou spojeny s důležitou zemskou komunikací z Čech do Německa, ta vedla směrem od Žlutic do Chebu. K její ochraně byl na skalní ostrožně nad Teplou ve stejném století založen opevněný objekt se strážní a celní funkcí. Roku 1349 jsou jako majitelé Bečova uváděni bratři Slavko a Boreš z Rýzmburka. Král Karel IV. propůjčil bratrům Slavkovi a Boršovi z Rýzmburka v roce 1354 právo dvanáct let těžit zlato a stříbro v oblasti Bečova, Krásna, Horního Slavkova, Čisté a Pramenů. Roku 1387 král Václav potvrdil Boršovi z Rýzmburka právo vybírat v Bečově a Dražově clo. Významným mezníkem v historii města je rok 1399, tehdy páni z Rýzmburka (Hrabišicové) udělili Bečovu městská práva
Dalším důležitým faktorem rozvoje Bečova bylo ve 13.-16. století rudné hornictví v centrální části Slavkovského lesa (zlato, stříbro, cín). Zejména zdejší těžba cínu měla
celoevropský význam a znamenala pro kraj hospodářskou a kulturní konjunkturu. Těžba cínu kulminovala v první půli 16. století, poté došlo k jejímu pozvolnému úpadku, který završila třicetiletá válka. Roku 1648 byl Bečovský hrad dobyt švédský vojskem generála Königsmarka.
Podivuhodnou zvláštností kulturního života Bečovska se po roce 1650 stal mimořádně úspěšný rozkvět lidové hudební tradice.
V době baroka v 17. a 18. století se výrazně změnila tvářnost Bečova a okolních míst. Sídelní lokality byly v duchu baroka přestavěny. Pouze v půdorysech a jádrech domů si zachovaly svůj gotický a renesanční ráz. Přestavby se dotkly hlavně bečovského hradu a kostela svatého Jiří. Zajímavostí je založení tzv. Hudebního bratrstva o 600 členech v roce 1738. V letech 1750 až 1753 probíhala stavba nového barokního zámku.
19. století bylo pro Bečov stoletím rozvoje silniční, železniční dopravy a i poštovnictví. Ze zajímavých výrob a řemesel Bečovska připomeňme založení první české porcelánky v blízkém Horním Slavkově v roce 1792. Mnoho pracovních příležitostí skýtaly rozsáhlé lesy Bečovska, jež tvořily důležitý hospodářský faktor panství již od středověku. Bečovské panství zakoupil v roce 1813 belgický vévoda Friedrich Beaufort-Spontini.
20. století přineslo Bečovsku další zlepšení dopravních a poštovních spojů. V roce 1901 byla dokončena železnice z Krásného Jezu do Lokte. A i do odlehlých vsí byl postupně zaveden elektrický proud. Přírodní krásy Slavkovského lesa začali již od sklonku 19. století objevovat a obdivovat turisté i přírodovědci.
První světová válka znamenala i pro oblast Slavkovského lesa úpadek ekonomiky a samozřejmě bídu a žal nad ztrátou drahých. Smutnou reminiscencí oněch časů jsou desítky obecních pomníků padlým v letech 1914-1918. Po válce došlo na Bečovsku k rychlému odumírání posledních zbytků svérázné lidové kultury. S tím souvisel i zánik typické hrázděné architektury. Stará, výrazově a stavebně hodnotná venkovská stavení byla nahrazována uniformními domy, jež kopírovaly městské vzory.
4. října 1938 do Bečova slavnostně vjíždí jednotka Wehrmachtu, česká pohraniční území jsou připojena k tzv. Třetí říši Adolfa Hitlera. Konec druhé světové války měl pro Bečovsko a jeho obyvatele dalekosáhlé důsledky. V letech 1945 až 1947 dochází ke složitému procesu odsunu Němců a znovuosidlování kraje českým obyvatelstvem. V roce 1945 skončilo téměř stopadesátileté držení Bečova vévodským rodem Beaufort-Spontini, poslední majitel panství JUDr. Heinrich Beaufort-Spontini musel opustit ČSR. Odlehlé končiny Bečovska lákaly nové osídlence jen málo, neboť měly špatné spojení a špatné zásobování. Pracovních příležitostí bylo však minimálně a mnohé lokality po vysídlení Němců zcela osiřely.
Nové oživení přinesl až po roce 1950 rozmach těžby uranové rudy v okolí Horního Slavkova (Krásno, Ležnice, Krásný Jez aj.). Po vyčerpání uranových ložisek kolem roku
1960 nastaly pro Slavkovský les opět klidnější časy. Pozornost se začala věnovat jeho lesnímu a zemědělskému hospodaření. Postupně dochází k "znovuobjevování" přírody Slavkovského lesa pro rekreaci. Po roce 1968 propukl i na Bečovsku "boom" chataření a chalupářství.
Bečov se stal sídlem několika menších podniků (např. Elektro). Dobré renomé si získala místní líheň pstruhů.
V roce 1974 byla zřízena chráněná krajinná oblast Slavkovský les, zahrnující do svého území celý region Bečovska. Bečov nad Teplou.
V roce 1985 objevili pražští kriminalisté po delším pátrání v podlaze bečovské hradní kaple relikviář Svatého Maura. Vzácná památka, jež byla 40 let nezvěstná, byla odvezena do Prahy za účelem restaurování
Současný Bečov usiluje o vybudování nového atraktivního "image", jež má zvýšit turistický ruch. Důležitým milníkem je datum 29. a 30. 6. 1991, dochází totiž poprvé od roku 1945 k setkání současných českých a bývalých německých obyvatel města. Postupně se opravuje historické jádro městečka, jehož chloubou je barokní zámek, jež byl v roce 1996, po dlouholetých stavebních a renovačních pracích zpřístupněn veřejnosti. V jeho prostorách instalována výstava "Gotické umění v Západních Čechách".
Hlavním exponátem a magnetem zámku je od května 2002 vzácný relikviář svatého Maura z první třetiny 13.století století, unikátní románská památka evropského význam.
Prohlídka Bečova nad Teplou
Návštěvu tohoto malého a malebného městečka na říčce Teplé jsme zahájili na lávce přes řeku Teplou do uličky Úzká. (Obrázek č. 44), po schodech pak stoupáme k rodinnému penzionu a restauraci „Hradní bašta“ a přicházíme do ulice Zámek. Na jejím konci je vstupní brána do komplexu hradu a zámku Bečov. (Obrázek č. 45) Po levé straně se nachází jezírko, v kterém se zrcadlí jak hrad, tak i zámek. (Obrázky č. 46 a 47) Nad ním se nachází prostor pro koncerty a oddávání. (Obrázek č. 4 Přístup k zámku zajišťuje vstupní portál s arkádovitou mostovkou. (Obrázek č. 49 ) Z nejvyššího přístupného místa je krásný výhled na město. (Obrázek č. 50) Po prohlídce jsme se přesunuli na zahrádky restaurace Bašta, z které je krásný výhled na kostel, radnici a Muzeum historických motocyklů a Expozice české hračky (Obrázek č. 51), kde jsme si odpočinuli. Terezka si s gustem vybírala, co si dá. (Obrázek č. 52)
Vřele doporučujeme, obsluha je zde milá, vstřícná a penzion má pro své hosty zajímavé balíčky. Jestli byste rádi chtěli objevovat krásy západních Čech, je toto místo ideální volbou.
    
   
Cesta zpět
Nás ještě čekala cesta do Plzně, kde jsme měli doručit zboží a zastavit se na malou návštěvu. Tudíž jsme se v klidu najedli a odpočinuli. Po 18 hodině jsme vyrazili po silnici 20/II. Směrem na Toužim, Bezvěrov, Úněšov. V Plzeni jsme zastavili u Gizmiho a ten nás zavezl k jeho CRX 1G. Pepa a Luboš se dali do rozhovoru o dílech a stavu a … vždyť to znáte. Na ten večer jsme ještě byli předběžně domluveni s Alicantem, že se ozveme a eventuelně se na cestě srazíme. Byl na cestě ze Slap a dokonce cestou na D5 potkal Rom.ana, který cestoval ze srazu z Oseka na severu Čech. Takže jsme rychle domluvili malý srazík v Rokycanech na parkovišti u čerpací stanice Agip. Takže jsme zakončili náš výlet správně HONDAřsky – družením.  Alicante se svým Accordem 5G Type S a Rom.an s Prelude Cabrio, LucasFreeMatch a M@jk se Civiky 5G (Obrázky 53 a 54). Kolem 21 hodiny se loučíme a vyrážíme po dálnici D5 k domovu a do Prahy přijíždíme v lehce po 22 hodině. Luboš a Pepa si u nás udělali ještě malou pauzu před cestou domu a zaskočili k nám na kávu i čaj a pak i oni pak vyrazili domů. To bylo asi v půl druhé. Co čert nechtěl, tak Luboš jaksi při tankování nezkontroloval obsah peněžeky a vzal prostě více benzínu a až při placení zjistil, že tomu tak není a chyběly mu opravdu jen drobné. Hned mi volal. Měl štěstí. Nešel jsem totiž ještě spát. Domu pak dorazili v cca 4 hodiny.
 
Výlet to byl parádní, počasí nám přálo, místy až tropické teploty. Vřele doporučujeme. Snad jsme Vás dobře navnadili. 
Doporučil bych Vám tyto odkazy:
1) turistický portál města Karlovy Vary
2) Wikipedie Karlovy Vary
3) Informační server města Loket
4) Wikipedie Loket
5) Oficiální stránky města Bečov nad Teplou
6) Hrad a zámek Bečov nad Teplou
Poznámka autora: z výše uvedených www stránek byly použity informace pro tvorbu tohoto článku.
HONDAr
© M@jk & Sososo & LucasFreeMatch |
|
Autor |
Komentáře |
|
M@jk
Články: 9
Komentáře: 21
|
|
| Zaslal: 26.6.2009 , 10:43 Předmět: |
|
| Docela mi děláte radost, že tolik lidí si již článek prohlídlo. |
|
Rating box? ? neni
| |
|
| AUTOR: |
|
M@jk
Založen: 17.6.2007
Články: 9
Komentáře: 21
|
|
Hodnocení: 1.00/5.00 [1]
|
|
|
|
|
|
 | Časy uváděny v GMT + 1 hodina |
You cannot post articles in this chapter
You cannot edit your articles in this chapter
You cannot delete your articles in this chapter
You cannot rate articles in this chapter
You cannot approve articles in this chapter
You cannot post comments in this chapter
You cannot edit your comments in this chapter
You cannot delete your comments in this chapter
You cannot rate comments in this chapter
|
|
|
