Theremin je elektronický hudební nástroj, který vynalezl v roce 1919 Lev Sergejevič Těrmen (Leo Sergejewitsch Thèremin). Je to první hudební nástroj, na který se hraje, aniž by se ho hráč jakkoli dotýkal. Je tvořen dřevěnou skříní se dvěma anténami a je ovládán pouze pohybem paží, dlaní a prstů. Vzdálenost ruky od antény ovlivňuje příslušnou vlastnost zvuku. Pravá ruka ovládá výšku tónu (frekvenci), levá jeho sílu (amplitudu). Hra na theremin je proto výjimečně náročná. Zvuk thereminu je velmi chrakteristický, je pro něj typické glissando a vibráto. Staccato lze zahrát také, ale je to velmi obtížné. Zvuk thereminu je podobný zvuku smyčcových nástrojů nebo lidskému hlasu. U prvních nástrojů bylo možné ze čtyř základních vlastností tónu ovlivnit pouze tři, barva zvuku byla stále stejná. Novější nástroje mívají i regulaci zvukové barvy.

Kromě občasného využití ve vážné hudbě se theremin objevuje především v hudbě experimentální, populární a filmové. Zvláště oblíbené bylo jeho používání v polovině 20. století v hudbě k hororům a fantastickým filmům.

Theremin používali ve svých skladbách někteří skladatelé vážné hudby, mezi nimi Edgard Varèse, Alfred Schnittke, John Cage a Bohuslav Martinů. K nejznámějším hráčům patří Clara Rockmore, Lydia Kavina a Konstantin Kovalsky. Theremin se objevil např. v nahrávkách skupin Led Zeppelin, Portishead, Plastic People of the Universe či u Toma Waitse nebo Jean-Michela Jarreho.